Montánní krajina Krušných hor nabízí nepřeberné množství zpřístupněných podzemních prostor. Vydejte se s námi navštívit štolu Země zaslíbená pod vrchem Mědník. Zdejší krajina je mimo jiné součástí nominace Hornické kulturní krajiny Krušnohoří/Erzgebirge na seznam UNESCO.

Zhruba 20 kilometrů od Božího daru, nedaleko hranice s Německem, se pod vrchem Mědník rozprostírá obec Měděnec. Historie obce je od svého počátku spjata s hornickou činností, která na zdejším pahorku probíhala pravděpodobně již od 10. století. První doložené zprávy o těžbě v oblasti pochází z roku 1449 a v této době se zde dobývaly především stříbronosné a měděné rudy. V 16. století zde byla zahájena také těžba chalkopyritu a pyritu a bohaté výnosy zdejších dolů začaly lákat nové obyvatele, čímž se z Měděnce stává velice prosperující obec. V roce 1588 byl Měděnec povýšen na horní město. Během třicetileté války město postihuje úpadek, po válce město často mění majitele a několikrát dojde k velkým požárům. Dochází k postupnému uzavírání dolů a místní obyvatelstvo se následně živí například výrobou krajek nebo dřevěných hraček. K obnovení těžby dochází ještě ve 20. století mezi lety 1969 až 1998, kdy je zde dobýván magnetit.

Štola Země zaslíbená se nachází na jihozápadním svahu vrchu Mědník, vede k ní zpevněná silnice a v těsné blízkosti vstupu je možné také pohodlně zaparkovat. Délka zpřístupněných chodeb je 110 m, celková délka s následnými rozrážkami a komorami je 240 m. Na několika místech je k vidění ruční středověká práce, žíly s těženými minerály, ale i figuríny horníků, hornické osvětlení a nářadí. Otevřeno je během hlavních prázdnin (červenec – srpen) od úterý do neděle, dále pak v květnu, červnu a září, říjnu o víkendech. Mimo otevírací dobu jsou prohlídky možné pouze po předchozí domluvě. Všechny prohlídky začínají vždy v infocentru Mědník v restauraci Mědník.

Je důležité také zmínit, že zdejší Hornická krajina Vrch Mědník je součástí nominace Hornické kulturní krajiny Krušnohoří/Erzgebirge na seznam UNESCO.

Nedaleko štoly Země zaslíbená se nachází také Štola Marie Pomocné, která byla využívána od 17. století. Těžila se zde až do roku 1840 hlavně měď. Štola byla v průběhu 20. a 21. století několikrát zpřístupněna veřejnosti, nejprve v letech 1910–14, poté v letech 1994–97 a naposledy v květnu roku 2007. Návštěvníci se mohli podívat na osvětlenou chodbu dlouhou zhruba 300 m s komorami a jezírkem doplněnou figurínami v dobovém oblečení. V současnosti se opět pracuje na celkovém zpřístupnění štoly.

Navštivte štolu Země zaslíbená

Další zajímavosti v okolí

Najít spojení

Mapa

Těžba rud přinesla do Krušných hor prosperitu. Jak se ale vyrovnat s jejím koncem?

Jedním z hlavních znaků, které odlišují člověka od ostatních živočichů, je zpracování surovin a používání nástrojů. Nejprve vyráběli naši předkové nástroje z kamene, později však objevili něco lepšího – kovy. Mezi první, s nimiž se lidé seznámili, patřilo zřejmě zlato. Postupem času přibývaly další, jako měď, cín, olovo nebo železo. Člověk se je učil těžit, zpracovávat a využívat. Hornictví vždy lákalo mnoho pracovníků, kteří si blízko dolů zakládali svá sídla.
Těžba nerostných surovin je však dost specifická. Období vysokých výnosů a zisků střídají etapy úpadku a nutnost hledat jiné zdroje příjmů. V Česku jsou jednou z významných těžebních lokalit Krušné hory, kde dobývání a zpracování rud probíhá již od doby bronzové. Pojďme se tedy podívat na osudy několika krušnohorských hornických sídel.

Jáchymov: od stříbra k uranu
Nedaleko Karlových Varů leží město Jáchymov. Proslavilo se počátkem 16. století, kdy zde díky objevu stříbra vypukla doslova stříbrná horečka. Sjížděli se sem horníci z Čech i sousedního Saska a město se stalo jedním z nejlidnatějších v království. Vyrazilo se zde přes 1 milion kusů stříbrných mincí, takzvaných tolarů, a za sto let se vytěžilo přes 400 tun stříbra. Na začátku 17. století ovšem zásoby drahého kovu došly a město postihl úpadek. Přesto se dál v menší míře dobývaly kobaltové rudy, používané k barvení skla a porcelánu. Dlouhá léta naráželi horníci v dolech na černý kámen, který znamenal konec stříbrné žíly. Jeho nález přinášel smůlu, a proto byl nerost pojmenován smolinec. Roku 1789 v něm chemik Martin Heinrich Klaproth objevil prvek uran a také zjistil, že se ze smolince dají vyrobit jedinečné uranové barvy.
Díky tomu byla oprášena zapomenutá sláva Jáchymova. V bývalých stříbrných dolech se začaly těžit uranové rudy a ve městě vznikla továrna na výrobu barev. Roku 1898 identifikovali Marie Curie- -Skłodowská a Pierre Curie v odpadu z této továrny dva nové prvky, radium a polonium. Radium se stalo velmi žádaným a Jáchymov byl počátkem 20. století jeho největším výrobcem na světě. Nejtemnější období města nastalo po druhé světové válce, kdy se v dolech těžil uran pro jaderné zbraně Sovětského svazu. Mezi lety 1945–1963 ho bylo vyprodukováno přes 7 000 tun. Rudu zde dobývalo obrovské množství pracovníků, mezi nimi i političtí vězni. Během necelých dvaceti let byla zdejší krajina výrazně přetvořena zakládáním obrovských výsypek, které jsou v okolí města stále patrné. Po ukončení těžby uranu byly téměř všechny doly zavřeny. V provozu je nyní pouze důl Svornost ze 16. století, odkud se čerpá voda s obsahem radonu pro lázeňské účely. V Jáchymově stojí první radonové lázně na světě, založené roku 1906, které slouží k léčbě pohybového ústrojí. Dnes jsou jedním ze symbolů města a důležitým zdrojem příjmů. Na hornickou minulost se tu ale nezapomíná. V Jáchymově a jeho okolí se turisté mohou projít po desítkách kilometrů tematických naučných stezek nebo navštívit muzeum Královská mincovna či Štolu č. 1.

Abertamy: čím se živit, když dojde ruda?
Dalším příkladem hornického sídla jsou krušnohorské Abertamy. Nejprve se zde dobývalo stříbro, poté cín k výrobě nádobí. Po vyčerpání zásob těchto rud se ovšem museli místní horalové přeorientovat na jiný způsob obživy. Někteří se začali věnovat krajkářství, jiní výrobě umělých květin. Úspěch slavil také abertamský kozí sýr ochucený bylinkami. Zásadní průlom přišel v polovině 19. století se založením továrny na rukavičky. Zdejší výrobky z kozí kůže byly vyhlášené vysokou kvalitou i rozmanitostí vzorů. Největší rozkvět zažily Abertamy po první světové válce, kdy výroba rukavic živila přes 11 500 lidí z města a okolí. Po druhé světové válce ovšem produkce postupně klesala, až koncem 20. století zanikla. Dnes žijí Abertamy především z cestovního ruchu. Jejich okolí nabízí v zimě mnoho běžkařských a sjezdových tratí, v létě zase příležitosti pro pěší i cyklistickou turistiku.

Přebuz: zpátky k přírodě
Zcela odlišný vývoj měla pohraniční obec Přebuz. Ve zdejších dolech se od 16. století ve velkém těžil cín. Největší prosperity bylo dosaženo během 18. století, ale po vyčerpání dostupných zásob nastala stagnace. Roku 1933 došlo k obnovení těžby, před 2. světovou válkou mělo město přes 3 000 obyvatel a během ní zásobovaly doly průmysl nacistického Německa. Po roce 1945 byly šachty zavřeny a likvidovány, což vyústilo v úpadek spojený s úbytkem obyvatel. Nyní je Přebuz hlavně rekreačním střediskem. Sice jí náleží status města, znovu přiznaný roku 2007, ovšem v roce 2012 šlo o město s nejméně obyvateli v Česku – žilo tu jen 74 lidí. Konec těžby znamenal příležitost ke znovuobnovení a ochraně přírody. Bylo zde vyhlášeno několik přírodních parků i národních přírodních rezervací. Torza těžebních závodů však v okolí Přebuzi najdete dodnes.

Významné kulturní dědictví
Těžba nerostných surovin po sobě zanechává velké množství hmotných i nehmotných památek, o které se v posledních letech zajímá stále více lidí. Tyto památky svědčí o vyspělosti a zručnosti našich předků a jsou atraktivním zdrojem poznání. Díky své bohaté hornické historii je krajina Krušnohoří spolu s některými sídly na české i německé straně hranice nominována k zápisu na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Tento článek vyšel v časopise Přírodovědci.cz, magazínu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (číslo 1/2016).

Více článků a další informace o časopisu najdete na www.prirodovedci.cz/magazin.

cit.: JELEN, J. (2016): Pestré osudy hornických sídel. Přírodovědci.cz, 2016, 1, 20–21.