Ve dnech 13.-14. května 2017 konal v pořadí již pátý ročník mezioborové konference České podzemí. Tentokrát se účastníci sešli v krušnohorském městečku Horní Blatná. Přes padesát odborníků věnujících se výzkumu, ochraně, prezentaci nebo interpretaci podzemních prostor Česka vyslechlo celkem 11 konferenčních příspěvků pokrývajících široké spektrum výzkumů.

sobota 13. května

Důl Mauritius v Hřebečné – rozsah a podoba dochovaného podzemí. Národní kulturní památka Důl Mauritius v Hřebečné je unikátním pozůstatkem po 400leté těžbě cínu ve střední části Krušných hor. V roce 2015 byla pro veřejnost otevřena prohlídková štola Kryštof. Důl jako celek však svým rozsahem prohlídkovou trasu mnohonásobně přesahuje, neboť je tvořen členitým systémem chodeb, jam a dobývek. Prezentace představuje některá zajímavá místa dolu.

(Norbert Weber, Spolek přátel dolu sv. Mauritius)

Ochrana, interpretace a percepce montánního dědictví na příkladu Jáchymovska. Příspěvek představí způsoby interpretace montánního dědictví Jáchymovska, které je charakteristické svojí rozmanitostí, ale také rozporuplností. Je zde možné nalézt mnoho typů a druhů dědictví, které se liší stářím, vznikem či způsoby, jakými je na ně nahlíženo veřejností. Příspěvek vznikl s podporou grantového projektu GAČR P410/12/G113 „Výzkumné centrum historické geografie“.

(Jakub Jelen, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)

Důl Jeroným u Čisté. Možnosti a výsledky datování. V roce 2016 bylo datováno devět vzorků radiokarbonovou metodou (C14) ze tří hlavních částí komplexu SDD. Výpověď tohoto souboru bude v příspěvku konfrontována s nalezenou keramikou, prostorovými souvislostmi odebraných vzorků a s možnostmi určení relativní chronologie dolu na základě dobývacích technik.

(Ondřej Malina, Filip Prekop, Národní památkový ústav)

Lokalizace důlních děl v dílčím revíru Luhy a Mrtvý potok. V roce 2015 proběhla dílčí etapa ověřování historických terénních pozůstatků hornické činnosti v okolí Horní Blatné. Jednou z oblastí byl i prostor mezi Luhy a Bludnou. Na základě terénní rekognoskace a historických údajů se podařilo identifikovat většinu nejvýznamnějších štol, dolů a rýžovišť. Prezentována budou díla v dílčích historických rudních revírech Junghengst, Todbach a částečně i Schneebergl, včetně Volské štoly a jejich srovnání se současným registrem důlních děl.

(Josef Večeřa, Viera Večeřová, Česká geologická služba)

Metody dobývání v souboru důlních děl Kovárna v Obřím dole. Díky zpřístupňovacím pracím mohly být podrobně studovány jednotlivé dobývky včetně detailní morfologie stěn, vývrtů, petrologie a rudních zbytků. Nálezy nástrojů, dokumentace zchátralé dřevěné výstroje i studium archivů umožnilo vypracovat teorii způsobu dobývání v důlním díle v letech 1827 až 1868.

(Radko Tásler, ZO ČSS 5-02 Albeřice)

Zpracování technické dokumentace dolu Michal a přeměření Jaklovecké dědičné štoly ve Slezské Ostravě. Nedílnou součástí  ostravského uhelného hornictví prezentovaného v rámci NKP Důl Michal povrchovou expozicí jsou také dnes již nepřístupné či neexistující důlní chodby, poruby, či jámy. Jejich virtuální rekonstrukce na základě dochovaných důlních map umožní návštěvníků získat plastickou představu o charakteru a rozsahu důlního podzemí v době těžby. První část příspěvku je věnována problematice analýzy archivních materiálů a možnostem 3D modelace celého dolového pole. Druhá část přednášky je věnována zaměření měřických bodů Jaklovecké dědičné štoly na základě souřadnic z roku 1874, které byly objeveny při studiu archivních materiálů dolu Michal.

(Rostislav Šeruda, Miloslav Rucki, Národní památkový ústav – NKP Důl Michal)

Zkušenosti ze zpřístupněného dolu Bohumír. Důl Bohumír je od června roku 2015 zpřístupněn veřejnosti. Provoz prohlídkové trasy je možný jen mimo zimní sezonu, přesto již i v tak krátké době se zapsal do místních zajímavostí a vhodně doplňuje nabídku pro turisty Jestřebích hor a Adršpašsko – Teplických skal. Provozovatel dolu se pokusil využít podzemních prostor také jinak než v tradičním duchu hornicko-historické expozice v rámci akce „Jak se peklo probouzí“. Příspěvek shrnuje zkušenosti z prvních let provozu i alternativního využití hornického dědictví.

(Květa Dufková, Důl Jan Šverma, o.p.s.)

Z průvodce horníkem a zpět. Jedním z faktorů, které významně ovlivňují celkový dojem návštěvníka z hornického skanzenu či obdobného turistického cíle je vlastní pracovní zkušenost průvodce. Expozice, v nichž provází bývalí havíři jsou obecně vnímány jako autentičtější. Příspěvek představí osobní zkušenost průvodce turistů, který se nechal dočasně zaměstnat jako horník při hlubinném dobývání uhlí ve zbytkových svazích velkolomu ČSA.

(Martin Bareš, Offroadsafari.cz)

Jak legálně spočítat netopýry? Středočeský kraj oplývá díky své poloze v centru Českého masívu velkou geologickou rozmanitostí. Díky přirozeným podzemním dutinám v krasových i nekrasových oblastech, ale i díky četným opuštěným důlním dílům a jiným umělým podzemním prostorám, nalézají letouni úkryty k zimování téměř po celém území kraje. Pro jejich účinnou ochranu je důležitý pravidelný monitoring a hodnocení přijatých opatření. Sčítání netopýrů na zimovištích však naráží na téměř neproniknutelnou bariéru omezení vstupu do opuštěných důlních děl. Asistovaný legální vstup je totiž pro subjekty zajišťující monitoring zpravidla nedostupný. Příspěvek přináší jednak některé výsledky monitoringů netopýrů, jichž se autor účastnil, ale i ukázky a komentáře k různým způsobům zajištění štol hostících netopýry. Závěrem bude diskutováno řešení otázky „Jak legálně spočítat netopýry?“.

(Radek Kouřík)

Staré důlní dílo jako rezervoár vody. Jednou z možností využití starého důlního díla je jímání vody pro lokální spotřebu malých sídel. V oblasti moravskoslezského kulmu nacházíme řadu SDD po těžbě jílovitých břidlic, jejichž geologické poměry jsou příznivé pro přirozenou akumulaci vody. Příspěvek dokumentuje toto využití na příkladu SDD v údolí řeky Moravice.

(Kristýna Schuchová, Jan Lenart, Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity)

Problematika památkové ochrany důlních děl a jejich zpřístupňování veřejnosti. Problematika zpřístupňování a památkové ochrany důlních děl je v podmínkách ČR ovlivňována křížením zájmů platné báňské legislativy a zákona o státní památkové péči. Platná báňská legislativa neuvažuje s kategorií důlních děl prohlášených za kulturní památky, platný zákon státní památkové péči neuvažuje se specifickým charakterem důlních prací coby hmotného statku, který je předmětem ochrany. Na několika praktických příkladech z oblasti Krušných hor jsou popsány zkušenosti se zpřístupňováním historických důlních děl veřejnosti a problémy se zajištěním jejich památkové ochrany. V rámci přednášky bude také diskutována problematika likvidace starých a opuštěných důlních děl z prostředků MŽP a Diamo s.p. a srovnání přístupu s báňskou praxí v SRN.

(Petr Bohdálek, Česká geologická služba)

Vysokohorské doly ve Švýcarsku. Příspěvek představí problematiku historické těžby ve vysoko položených důlních dílech švýcarských Alp, jejich aktuální stav a možnosti dalšího průzkumu a dokumentace.

(Ladislav Lahoda, CMA – společnost pro průzkum historického podzemí)

TIP NA VÝLET.

Další z příspěvků týkajících se Krušných hor a jejich montánních památek. Prozkoumejte geologii a bohatou hornickou historii našich pohraničních hor a nechte se inspirovat třeba na víkendový výlet.

Krušné hory patří mezi nejvýznamnější těžební lokality na území Česka. Celé pohoří je protkáno stovkami kilometrů důlních chodeb, z nichž některé jsou starší než 500 let. Kam ale vyrazit, když se chcete o těžbě dozvědět víc a zavítat i do podzemí? Následující tipy vám představí nejatraktivnější lokality západní části Krušných hor. Při výletu do této oblasti je téměř povinností začít v Jáchymově. Město v roce 2016 oslavilo 500 let od založení, může se pochlubit řadou zajímavostí a je dobře dostupné autobusem z Ostrova nebo Karlových Varů. Nejprve si prohlédněte Muzeum Královská mincovna, které nabízí pohled do historie města, geologické sbírky, slavné jáchymovské tolary, uranové barvy nebo expozici třetího odboje. Otevřeno je celoročně. Od letoška lze na jednu zvýhodněnou vstupenku navštívit kromě muzea i nedalekou Štolu č. 1. Tady si můžete projít 300 metrů dlouhou štolu z padesátých let 20. století a zhlédnout dopravní nebo vrtací techniku i další exponáty. Štola je otevřená od května do října. Za vidění stojí také přilehlý areál bývalého vězeňského tábora Svornost, kde se nacházejí repliky oplocení a strážních věží nebo původní korekce. Po cestě k táboru si zvenku prohlédnete důl Svornost.

Náš výlet teď pokračuje do nedalekých Abertam. Můžete se tam opět dopravit autobusem – a při čekání na zastávce v Jáchymově si zkrátit čas nahlédnutím do děkanského kostela sv. Jáchyma a sv. Anny z počátku 16. století. Abertamy leží v důlním revíru významném těžbou cínu. Kousek od města doporučujeme navštívit největší cínový důl v českém Krušnohoří, založený roku 1545. Jde o národní kulturní památku důl Mauritius s prohlídkovou štolou Kryštof. Ve 400 metrů dlouhé štole uvidíte úseky ražené ručně pomocí želízka a mlátku i partie rozšiřované metodou sázení ohněm. Hlavním lákadlem je ohromná podzemní komora na konci štoly – dobývka o délce 65 metrů, šířce 4–9 metrů a výšce v průměru 15 metrů. Důl Mauritius má pro veřejnost otevřeno od května do konce září. Další zajímavostí je soukromé hornické Minimuzeum. To je přístupné po celý rok a na velice malém prostoru nabízí expozice minerálů, staré hornické lampy nebo kahany.

Třetím městem, které stojí za návštěvu, je Horní Blatná. Z Abertam sem pohodlně dojedete autobusem. V historickém hrázděném domě č. p. 127 najdete Muzeum Horní Blatná s expozicí těžby cínu, modely důlní techniky, mineralogickými sbírkami nebo kolekcí cínového nádobí. Otevřeno je od května do září. Krátkou procházkou pak dojdete za město k přírodní památce Vlčí jámy, která vznikla těžbou cínových rud. Dnes se v dobývkách vlivem specifického vzdušného režimu tvoří jeskynní led, což je velká atrakce především v létě. Vlčí jámy jsou celoročně volně přístupné. Z Horní Blatné se můžete vrátit autobusem, pokud vám však zbyde čas, doporučujeme ještě vyrazit na Boží Dar nebo Klínovec. V Krušných horách se nachází mnoho zajímavých lokalit, na jejichž návštěvu
by nestačil ani týden. Ale pro jednodenní výlet za poznáním toho nejdůležitějšího jsou ideální právě Jáchymov, Abertamy a Horní Blatná.

Tento článek vyšel v časopise Přírodovědci.cz, magazínu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (číslo 3/2016).

Více článků a další informace o časopisu najdete na www.prirodovedci.cz/magazin.

cit.: JELEN, J. (2016): Po stopách krušnohorského dolování. Přírodovědci.cz, 2016, 3, 41.

Těžba rud přinesla do Krušných hor prosperitu. Jak se ale vyrovnat s jejím koncem?

Jedním z hlavních znaků, které odlišují člověka od ostatních živočichů, je zpracování surovin a používání nástrojů. Nejprve vyráběli naši předkové nástroje z kamene, později však objevili něco lepšího – kovy. Mezi první, s nimiž se lidé seznámili, patřilo zřejmě zlato. Postupem času přibývaly další, jako měď, cín, olovo nebo železo. Člověk se je učil těžit, zpracovávat a využívat. Hornictví vždy lákalo mnoho pracovníků, kteří si blízko dolů zakládali svá sídla.
Těžba nerostných surovin je však dost specifická. Období vysokých výnosů a zisků střídají etapy úpadku a nutnost hledat jiné zdroje příjmů. V Česku jsou jednou z významných těžebních lokalit Krušné hory, kde dobývání a zpracování rud probíhá již od doby bronzové. Pojďme se tedy podívat na osudy několika krušnohorských hornických sídel.

Jáchymov: od stříbra k uranu
Nedaleko Karlových Varů leží město Jáchymov. Proslavilo se počátkem 16. století, kdy zde díky objevu stříbra vypukla doslova stříbrná horečka. Sjížděli se sem horníci z Čech i sousedního Saska a město se stalo jedním z nejlidnatějších v království. Vyrazilo se zde přes 1 milion kusů stříbrných mincí, takzvaných tolarů, a za sto let se vytěžilo přes 400 tun stříbra. Na začátku 17. století ovšem zásoby drahého kovu došly a město postihl úpadek. Přesto se dál v menší míře dobývaly kobaltové rudy, používané k barvení skla a porcelánu. Dlouhá léta naráželi horníci v dolech na černý kámen, který znamenal konec stříbrné žíly. Jeho nález přinášel smůlu, a proto byl nerost pojmenován smolinec. Roku 1789 v něm chemik Martin Heinrich Klaproth objevil prvek uran a také zjistil, že se ze smolince dají vyrobit jedinečné uranové barvy.
Díky tomu byla oprášena zapomenutá sláva Jáchymova. V bývalých stříbrných dolech se začaly těžit uranové rudy a ve městě vznikla továrna na výrobu barev. Roku 1898 identifikovali Marie Curie- -Skłodowská a Pierre Curie v odpadu z této továrny dva nové prvky, radium a polonium. Radium se stalo velmi žádaným a Jáchymov byl počátkem 20. století jeho největším výrobcem na světě. Nejtemnější období města nastalo po druhé světové válce, kdy se v dolech těžil uran pro jaderné zbraně Sovětského svazu. Mezi lety 1945–1963 ho bylo vyprodukováno přes 7 000 tun. Rudu zde dobývalo obrovské množství pracovníků, mezi nimi i političtí vězni. Během necelých dvaceti let byla zdejší krajina výrazně přetvořena zakládáním obrovských výsypek, které jsou v okolí města stále patrné. Po ukončení těžby uranu byly téměř všechny doly zavřeny. V provozu je nyní pouze důl Svornost ze 16. století, odkud se čerpá voda s obsahem radonu pro lázeňské účely. V Jáchymově stojí první radonové lázně na světě, založené roku 1906, které slouží k léčbě pohybového ústrojí. Dnes jsou jedním ze symbolů města a důležitým zdrojem příjmů. Na hornickou minulost se tu ale nezapomíná. V Jáchymově a jeho okolí se turisté mohou projít po desítkách kilometrů tematických naučných stezek nebo navštívit muzeum Královská mincovna či Štolu č. 1.

Abertamy: čím se živit, když dojde ruda?
Dalším příkladem hornického sídla jsou krušnohorské Abertamy. Nejprve se zde dobývalo stříbro, poté cín k výrobě nádobí. Po vyčerpání zásob těchto rud se ovšem museli místní horalové přeorientovat na jiný způsob obživy. Někteří se začali věnovat krajkářství, jiní výrobě umělých květin. Úspěch slavil také abertamský kozí sýr ochucený bylinkami. Zásadní průlom přišel v polovině 19. století se založením továrny na rukavičky. Zdejší výrobky z kozí kůže byly vyhlášené vysokou kvalitou i rozmanitostí vzorů. Největší rozkvět zažily Abertamy po první světové válce, kdy výroba rukavic živila přes 11 500 lidí z města a okolí. Po druhé světové válce ovšem produkce postupně klesala, až koncem 20. století zanikla. Dnes žijí Abertamy především z cestovního ruchu. Jejich okolí nabízí v zimě mnoho běžkařských a sjezdových tratí, v létě zase příležitosti pro pěší i cyklistickou turistiku.

Přebuz: zpátky k přírodě
Zcela odlišný vývoj měla pohraniční obec Přebuz. Ve zdejších dolech se od 16. století ve velkém těžil cín. Největší prosperity bylo dosaženo během 18. století, ale po vyčerpání dostupných zásob nastala stagnace. Roku 1933 došlo k obnovení těžby, před 2. světovou válkou mělo město přes 3 000 obyvatel a během ní zásobovaly doly průmysl nacistického Německa. Po roce 1945 byly šachty zavřeny a likvidovány, což vyústilo v úpadek spojený s úbytkem obyvatel. Nyní je Přebuz hlavně rekreačním střediskem. Sice jí náleží status města, znovu přiznaný roku 2007, ovšem v roce 2012 šlo o město s nejméně obyvateli v Česku – žilo tu jen 74 lidí. Konec těžby znamenal příležitost ke znovuobnovení a ochraně přírody. Bylo zde vyhlášeno několik přírodních parků i národních přírodních rezervací. Torza těžebních závodů však v okolí Přebuzi najdete dodnes.

Významné kulturní dědictví
Těžba nerostných surovin po sobě zanechává velké množství hmotných i nehmotných památek, o které se v posledních letech zajímá stále více lidí. Tyto památky svědčí o vyspělosti a zručnosti našich předků a jsou atraktivním zdrojem poznání. Díky své bohaté hornické historii je krajina Krušnohoří spolu s některými sídly na české i německé straně hranice nominována k zápisu na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Tento článek vyšel v časopise Přírodovědci.cz, magazínu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (číslo 1/2016).

Více článků a další informace o časopisu najdete na www.prirodovedci.cz/magazin.

cit.: JELEN, J. (2016): Pestré osudy hornických sídel. Přírodovědci.cz, 2016, 1, 20–21.