Uhelné hornictví ve východních Čechách
Karel Novotný (Důl Jan Šverma)
Žacléřsko – svatoňovický revír je ještě starší generaci znám jako oblast méně významné těžby černého uhlí. V regionu Trutnova to ale nebyla jediná hlubinná těžba, která se zde provozovala i po roce 1945. Byly zde uhelné doly ve Rtyni v Podkrkonoší, v Odolově, Markoušovicích, Radvanicích, Chvalči, v Bečkově, Lamperticích i v Žacléři. Rudné pak v Jívce, v Horní Kalné a v Peci pod Sněžkou. Příspěvek ředitele obecně prospěšné společnosti Důl Jan Šverma Karla Novotného se zaměří na uhelnou část historie hlubinného hornictví v uvedených lokalitách a představí tak hornicko-historický kontext terénních exkurzí plánovaných na druhý den.
Voda jako překážka při zabezpečení důlního díla štola Milá paní v Krušných horách
Pavel Chaloupka (Krušnohorská důlní, o.p.s.)
Od roku 2015 probíhá v mikulovském dole v Krušných horách zpřístupnění a zabezpečení spodních částí dolu, přesněji štoly Milá paní. Cílem je zpřístupnit určitou část pro veřejnost za účelem prohlídek. Velkým problémem je však voda, která se nachází na všech částech dolu (většinou havarijní stav). K tomu, aby bylo možné postupovat se zabezpečením a údržbou dále, je nutné vodu dočasně přečerpat nebo jí z dolu řízeně odpouštět ven. Primárně byla zvolena elektrická čerpadla, ale postupem času se toto řešení ukázalo jako nevhodné. Důvodem bylo opětovné naplnění prostor přitékající vodou po několikadenní pauze mezi čerpáními. Sekundárně bylo přistoupeno k instalaci poměrně složitého čerpacího zařízení, které pracuje na principu samotížného čerpání. Tímto způsobem se podařilo udržovat hladinu důlní vody ve stavu, který umožňuje kontinuálně pracovat na zabezpečení dolu a postupném uvedení původního odvodňovacího systému do provozuschopného stavu. Problematický je však samotný postup při instalaci potrubí zevnitř dolu směrem ven, tj. úpadní chodbou k východu, který však dosud není otevřen. Původní vstup se dnes nachází zhruba 5 metrů pod úrovní stávajícího terénu a voda tak nemá kudy odtékat. Pracovní podmínky jsou z těchto důvodů extrémně ztížené a vyžadují tak práci kompletně ve vodě. I přes tyto překážky se na tomto díle podařilo nainstalovat funkční potrubí do vzdálenosti 500 metrů. Voda je odčerpávána do nižších částí dolu a poté odtéká odvodňovací štolou ven.
Objev biogenního bonazziitu ve štole Liebenfrauen v Mikulově
Lukáš Falteisek (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)
Při průzkumu opuštěných dolů lze narazit na ledacos, ale jen vzácně se objeví příležitost zkoumat cementační zónu, ukrytou v anoxickém prostředí pod hladinou podzemní vody. V hornickém muzeu v Mikulově se začátkem léta 2018 podařilo odvodnit štolu Liebenfrauen, která byla díky závalům na obou koncích kompletně zatopená po dobu asi 75 let. Na dřevěných předmětech i stěnách chodby byly nalezeny rozsáhlé povlaky jasně žlutého minerálu, který byl identifikován jako bonazziit, sulfid arzenu pojmenovaný terpve roku 2015 a považovaný za vysokoteplotní fázi. Z morfologie minerálu, výskytu v dřevní hmotě i zastoupení izotopů síry je jasné, že zde vzniká činností bakterií. Tvorba biogenních sulfidů arzenu včetně malého množství bonazziitu je známá z podmáčené půdy a podobných prostředí, toto je zřejmě první popsaný výskyt v dole. Zatímco v půdě se za podmínku růstu těchto nerostů považuje nízký obsah železa, ve štole Liebenfrauen železo představuje hlavní redoxně aktivní iont. Analýza mikrobiálních společenstev potvrzuje, že redoxní cyklus železa tu v době zátopy sloužil jako mechanismus udržující redukční prostředí. Mimořádná redukční kapacita železitých sedimentů se projevila asi dva měsíce po odvodnění štoly, kdy zde majitel dolu při běžné zanášce materiálu narazil na anoxické ovzduší a musel neslavně uprchnout. Když ustalo míchání sedimentů nohama pracovníků, složení vzduchu se vrátilo k normálu.
Kutná Hora: Dva projekty na průzkum, dokumentaci a prezentaci historického důlního podzemí
Ondřej Malina (Národní památkový ústav)
Jiří Unger (Archeologický ústav AV ČR)
V roce 2019 se v Národním památkovém ústavu (NPÚ) podařilo připravit a podat dva projekty na průzkum, dokumentaci a prezentaci historického důlního podzemí. V případě propadu u kostela Všech Svatých v Kutné Hoře se jedná o již podpořenou žádost o financování průzkumu, zaměření, 3D skenování a webové prezentace malého důlního díla, objeveného a zajištěného HBZS Praha již v roce 2016. Druhý kutnohorský příklad je zatím ve stádiu dosud nerozhodnuté žádosti a týká se možná unikátní situace důlního větráku. Cílem projektu je zde čerpání zatopeného hloubení, 3D dokumentace torza větráku v nálezové situaci a 3D sken a konzervace jeho částí po vyzvednutí. V obou případech se jedná o spolupráci NPÚ, Archeologického ústavu AV ČR, Hornického spolku Barbora a České speleologické společnosti (5-05 Trias). Konkrétní náplň příspěvku bude odpovídat momentální situaci dosažené u obou projektů v době konání konference.
Role aktérů ve formování montánního dědictví Jáchymovska
Jakub Jelen (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)
Oblast Jáchymovska je jednou z nejvýznamnějších oblastí montánního dědictví nejen Česka, ale i Evropy, což podtrhuje např. snaha o zápis této lokality na seznam světového dědictví UNESCO. Historie Jáchymovska je spjata s těžbou nerostných surovin, která trvala téměř 500 let a zanechala po sobě množství pozůstatků z různých těžebních etap. V současné době existuje množství aktérů (jednotlivci, zájmové spolky, muzea apod.), kteří se snaží montánní dědictví Jáchymovska uchovat, chránit a předávat budoucím generacím. Příspěvek se zaměří především na způsoby nakládání těchto aktérů s montánním dědictvím, jejich motivace, konkrétní cíle, způsoby spolupráce či specifické činnosti, které tvoří někdy velmi nesourodé spektrum aktivit, vedoucí někdy i ke střetům vizí a konfliktům. Příspěvek představí dílčí výsledky výzkumu realizovaného v rámci disertační práce autora, která je zaměřena na studium aktérů podílejících se na procesu vzniku, ochrany či prezentace zdejšího montánního dědictví.
Pokus o srovnání hierarchických plošných jednotek z různých pohledů (není revír jako revír).
Josef Večeřa (Česká geologická služba)
V poslední době se stále více lidí z různých oborů zapojuje do vyhledávání a dokumentace pozůstatků po historické těžbě a následném zpracování vytěžených surovin. Každý si sebou přináší své zaužívané názvosloví, které však nemusí být kompatibilní s názvy z jiných oborů. Zájmem nás všech by mělo být jednotně definované názvosloví, které by bylo použitelné ve všech zapojených oborech. Jednou z takových oblastí, kde se názvosloví zcela rozchází, je označování jednotlivých plošných celků a jejich vzájemná vazba. Předkládaný příspěvek lze chápat jako inventuru těchto názvů a pokus o upřesnění jejich obsahové náplně, který by byl výchozím stavem do mezioborové diskuse na toto téma.
Geoturistický potenciál Národního geoparku Broumovsko
Stanislav Stařík (Národní geopark Broumovsko)
Národní geopark Broumovsko se rozkládá na geologicky, geomorfologicky i historicky nesmírně bohatém území oblasti Středních Sudet. Najdeme zde celoevropsky unikátní přírodní, geologicky podmíněné fenomény jako pískovcová skalní města, stolové hory a kuesty, vodou bohatou křídovou pánev s artéskými prameny, neobyčejně pestré permské vulkanity, aktivní tektonické zóny nebo mocná karbonská uhlonosná souvrství. Mnohé tyto struktury jsou také doprovázeny výjimečnými přírodními či technogenními podzemními prostorami ve formě rozsáhlých pseudokrasových jeskyní nebo starých důlních děl. Drobnou část tohoto tajemného podzemí mohou zhlédnout i návštěvníci Broumovské vrchoviny.
Flascharův důl v kontextu Krajiny břidlice
Alena Zemanová (Město Odry)
Nízký Jeseník, krajina poklidných vrcholků, hlubokých údolí, do kterých se statečně zařezávají mladé, dravé řeky Odra a Moravice. Tak jako řeku Moravici se lidé snažili zkrotit a její dravý tok zpomalit stavbou přehrad, tak také celá krajina Nízkého Jeseníku je protkána pozůstatky lidské činnosti, což v kombinaci s krásnou přírodou vytváří nádherná zákoutí. Převážnou část podloží Nízkého Jeseníku tvoří opakující se vrstvy černošedých mořských usazenin, pro něž se vžil geologický název kulm. Pro snadné pochopení veřejností a také geologické vymezení této oblasti používáme název „Krajina břidlice“. Byla to právě břidlice, která vtiskla této krajině typický ráz – rozsáhlé louky, pastviny, osamělé skupiny stromů skrývající staré lomy a doly, šedivě stříbřité haldy břidlic, skalní výchozy, zatopené doly s průzračnou vodou – to vše je Krajina břidlice. Jak budeme s tak vzácnou, dosud turisty nepříliš objevenou krajinou zacházet, abychom nezničili její kouzlo? V prezentaci budou krátce představeny již vybudované počiny v Krajině břidlice a také projekty, které jsou v současné době realizovány. Blíže představíme Flascharův důl, důlní dílo v Odrách, v němž těžba břidlice vrcholila v 80. letech 19. století, a které bude v roce 2020 zpřístupněno veřejnosti.
Program je průběžně aktualizován.
Podvečerní prohlídka areálu Hornického skanzenu Žacléř – důl Jan Šverma
Návštěvníci v rámci prohlídky navštíví špinavé šatny (řetízkárnu), kde horníci započali svou směnu a vydají se přes cáchovnu do šachetní budovy jámy Jan, ve které je možnost se z vozíkového oběhu vydat na 52 metrů vysokou těžní věž Jan. Z věže se naskytne panoramatický výhled na Krkonoše včele se Sněžkou a Vraní hory se Špičákem, ale i pohled na celý areál. Poté návštěvníci zamíří do nově přístupné štoly Jitřenky, která je dlouhá zhruba 100 m a je zde k vidění i nádherná uhelná sloj. Prohlídku návštěvníci ukončí ve strojovně jámy Jan, ve které se nachází původní těžní stroj, ale je zde i expozice věnovaná důlnímu vybavení, či paleontologické nálezy.
Projekce: Švýcarským Divokým západem
Dokument. Režie: Laco Lahoda
Neformální posezení v restauraci Kahan – KD Žacléř.
Měděný důl Bohumír v Jívce
Důl Bohumír se nachází v areálu společnosti GEMEC-UNION a.s., v katastru obce Jívka cca 20 km východně od Trutnova. Dopravu na lokalitu si zajišťují účastníci samostatně podle orientační mapky. Délka prohlídky je cca 2 hodiny.
Začátky prohlídek:
9: 30 – první skupina
11:30 – druhá skupina
Rozdělení účastníků do skupin proběhne během sobotního programu.
Ve dnech 26. – 27. května 2018 se v prostorách Hornického muzea v Příbrami uskutečnil již 6. ročník konference České podzemí. Akci pořádala společnost CMA – společnost pro výzkum historického podzemí, z.s. ve spolupráci s ZO ČSS 1-06 Speleologickým klubem Praha, Hornickým muzeem Příbram a agenturou CzechTourism.
České podzemí je mezioborové setkání odborníků z oblasti geologie, speleologie, biospeleologie, hornictví, archeologie, památkové péče, architektury, managementu cestovního ruchu a dalších, kteří se při své práci zabývají ochranou montánních památek a problematikou jejich nového využití.
Přehled příspěvků konference České podzemí 2018:
Hlavní konferenční den – sobota 26. května 2018
Vzdělávací centrum, důl Anna
Hornické muzeum Příbram – historie a současnost (Josef Velfl, Hornické muzeum Příbram).
Hornické muzeum Příbram patří k nejstarším muzeím v České republice. Bylo založeno roku 1886 a od prvopočátku shromažďuje nejvíce sbírkových předmětů z oblasti příbramského hornictví a hutnictví, dominantních stimulů dynamického rozvoje regionu, s tradicí sahající až do pravěku. Muzeum nabízí prohlídku několika kilometrů podzemí zdejších dolů na stříbro a olovo, jízdy hornickými vláčky, prezentuje rozsáhlou mineralogickou sbírku, monumentální parní těžní stroje a jiné unikátní exponáty. Počtem prohlídkových tras se řadí k největším hornickým muzeím v ČR i v Evropě. Součástí Hornického muzea Příbram jsou rovněž pobočky Památník Vojna Lešetice, Skanzen Vysoký Chlumec, Muzeum zlata Nový Knín, Muzeum Špýchar Prostřední Lhota a nově také Uranový důl Bytíz, který ještě čeká na nezbytné opravy pro jeho zpřístupnění široké veřejnosti. Od roku 2007 si do muzea najde každoročně cestu více než sto tisíc návštěvníků.
Krasové dutiny ve štole Liška na Berghausu v Černém dole a jejich vliv na průzkumná důlní díla (Radko Tásler, ZO ČSS 5-02 Albeřice).
V letech 1984 až 1988 probíhal geologický a montanistický průzkum na území Černého Dolu prováděný Geoindustrií-GMS Praha. Zhruba od začátku 90 let 20. století na průzkum navázala Česká speleologická společnost, ZO 5-02 Albeřice. Práce probíhaly pouze sporadicky až do roku 2008, kdy se podařilo „objevit“ a prozkoumat štolu Liška v údolí Stříbrného potoka (registr Geofondu štola Berghaus-východ, dle značení DIAMO štola č. 8). Ve štole byly podrobně zdokumentovány 4 dutiny velikosti jeskyně a několik reliktů dutin. Jeskyně Liška I, II, III a IV jsou vyvinuty v karbonátových polohách, kde se střídají pásky erlánů, skarnů (s polohami granátů) a čistých mramorů (krystalických vápenců).
Z jeskyní pokračují neprůlezné komíny částečně vyplněné sypkým středně zrnitým hnědým písčitým sedimentem se zvýšeným obsahem železa a manganu. Tvar komínů výrazně kontrolují foliační plochy průměrných hodnot 210/85. Dno jeskyní tvoří bloková suť opadaných stropních desek spolu s písčitým sedimentem. Krasové kanály prvních cm průměrů byly též dokumentovány ve štolách č. 1 a 5 ve stejné lokalitě. Jeskyně jsou s největší pravděpodobností nejsvrchnější části krasového systému. Dutiny byly nafárany dědičnou štolou č. 10 raženou ze Železného dolu cca 125 m pod úrovní štoly Liška. Jejich zvodnělá výplň byla nekontrolovaně vypláchnuta a způsobila masivní průvaly vod a bahnin 25.4.1957 a 1.6.1957.
Oprava odvodnění dolu Kristián u Klabavy (Rokycany), (Jakub Bohátka, Petr Olišar, SG Geotechnika, a.s.).
V rámci optimalizace trati Praha – Plzeň byla revidována rizika, plynoucí z dřívějšího poddolování trati při těžbě sedimentárních železných rud barrandienského ordoviku plzeňské pánve. Mezi jinými lokalitami šlo i o oblast bývalého dolu Kristián u Klabavy, kde bylo doporučeno při stavbě realizovat opravu odvodnění štolou Kristián, jež samotnou trať podchází. Vlivem tektonické stavby ložiska a postupné propagace rozvolňovacích procesů nad vydobytými prostorami dolu totiž hrozilo nekontrolovatelné zaplnění dolu vodami místní vodoteče a následný vývěr nadržených vod v prostoru železničního násypu, což by bylo spojeno s ohrožením železničního provozu.
Opravou portálu a zajištěním odvodnění je též umožněna pravidelná revize stavu ostění štoly, která trať podchází. Během prací byla zároveň provedena revize dostupné archivní mapové dokumentace dolu a v terénu byla provedena aktualizace zaměření. Úkol sestával z nové stabilizace a zaměření páteřního měřického polygonu geodetickou metodou měřením totální stanicí, zaměření vyhledaných starých měřických bodů a následného doplnění obrysů a detailů podzemních prostor pomocí měření speleologického, které bylo realizováno laserovým dálkoměrem s kompasem. Příspěvek seznamuje stručně s provedenými pracemi, stavem dochovaných prostor a především s průběhem a výsledky aktualizace mapových podkladů.
Stará důlní díla a podzemní voda – možnosti využití a perspektivy (Martin Žídek, Pavel Zapletal, Hornicko-geologická fakulta VŠB – TU Ostrava)
V poslední době je podzemní voda velmi diskutovaným tématem jak v odborných kruzích, tak i u laické veřejnosti. Jak tedy využít podzemní vodu ve starých důlních dílech? Jedna z možností je její využití jako příležitost pro výstavbu přečerpávacích vodních elektráren. Další variantou je doplnit již existující, leč stále vzácnější, povrchové zdroje pitné vody využitím podzemní vody ze starých důlních děl jako zdrojů pitné vody.
Zpřístupnění štoly Jitřenka a úpravny uhlí v bývalém areálu Dolu Jan Šverma v Žacléři (Karel Novotný, Důl Jan Šverma, o.p.s.).
Obecně prospěšná společnost Důl Jan Šverma byla založena v roce 2003 a za dobu své existence mimo jiné zpřístupnila veřejnosti v roce 2012 Hornický skanzen v Žacléři v areálu bývalého hlubinného dolu Jan Šverma, či v roce 2015 měděný důl Bohumír v Jívce.V roce 2018 bude prohlídkový okruh hornického skanzenu v Žacléři rozšířen hned o dvě zajímavosti. Štola Jitřenka v centru areálu dolu je bývalou slednou chodbou v 7. nadložní uhelné sloji, ležící těsně pod povrchem. Poloha chodby byla již v roce 2012 zachycena geologickými rýhami. Z geologického hlediska je chodba součástí lampertických vrstev. Návštěvníci se nově podívají také do budovy z 60. let 20. stol., která až do roku 1992 sloužila jako úpravna uhlí a v roce 2011 byla společně s objekty jámy Jan prohlášena za kulturní památku.
Hornická krajina mezi památkovou péčí a montánní archeologií (Ondřej Malina, Národní památkový ústav – ÚOP Loket)
Těžba a zpracování surovin představují v mnoha regionech hlavní antropogenní sílu formující historickou krajinu. Současné dokumentační techniky nabízejí dosud nevídanou kvalitu poznání plošného rozsahu anebo typologické pestrosti montánních památek. Jejich výstupy jsou i novou výzvou pro památkovou péči, protože ukazují dosud neznámé prostorové souvislosti a obrovský rozsah památek zachovaných v terénním reliéfu.
V obdobích po útlumu hornictví byly v agrární krajině pozůstatky hornické činnosti často převrstveny působením mladších způsobů využití a formování terénu. V zemědělsky marginálních zónách anebo v tradičně lesním území je míra dochování montánních pozůstatků mnohem vyšší a naznačuje oprávněnost pojmu hornická krajina. Konfrontací obou prostředí rovněž vynikne rozdíl mezi solitéry jednotlivých montánních památek a hospodářsky víceméně monofunkční reliktní krajinou, kde převažují různé druhy důlních děl a jejich pozůstatků, navíc v logické souvislosti s vodními díly, komunikacemi nebo stopami příslušného osídlení. Absence písemných zmínek nás u mnoha lokalit nutí soustředit se na terénní reliéf jako na nejlépe dochovaný pramen k určení jejich chronologie či funkce. Archeologický potenciál hornických reliktů je však značně proměnlivý a k nalezení správných míst je třeba postupná kombinace metod s velmi odlišným záběrem.
Příspěvek se bude věnovat několika vybraným lokalitám, zkoumaným v rámci projektu ArchaeoMontan 2018 a možnostem jejich dokumentace a ochrany v rámci krajinných památkových zón.
Ochrana hornických děl aneb odkaz budoucím generacím (Renáta Horáková)
Okres Praha západ má rozmanitou geologickou stavbu, od proterozoických hornin až po kvartér. S touto pestrou geologickou stavbou souvisí i relativně bohatá a různorodá hornická činnost – jako těžba zlata, vápence, stavebního kamene, železné rudy, štěrkopísků i cihlářských spraší. Do dnešního dne se již zachovala pouze těžba vápence a stavebního kamene. Ostatní upomínky hornické činnosti kromě hornické expozice regionálního muzea v Jílovém a zarůstajících lomů jsou již nenávratně zničeny. A co dnešní děti vědí o hornické činnosti? Co vědí děti, které pocházejí z hornické obce, o hornické činnosti? Zajímá je vůbec hornická historie v dnešní „smart době“? Měl by český vzdělávací systém podporovat znalost místní hornické historie? Jak jsou na tom s místní znalostí rodiče? Příspěvek přináší pohled na tuto problematiku jako chronologický obraz osvětové práce s dětmi, která vznikla na základě zcela nevinného požadavku „Mami, pojď nám do školy popovídat něco o dinosaurech“.
Právní rámec průzkumu, dokumentace a zpřístupňování SDD (Jan Otava, ZO ČSS 1-06 Speleologický klub Praha).
Snahy o vědecký průzkum a ochranu SDD se často dostávají do konfliktu se stávající báňskou legislativou, která v prostředí důlního díla v zásadě počítá pouze s taxativně vymezeným okruhem činností. Ty klasifikuje jako činnost hornickou, nebo činnost prováděnou hornickým způsobem. Ostatní činnosti zahrnující např. archeologický či biospeleologický výzkum se tak nachází prakticky v právním vakuu. V praxi jsou pak zájemci o vědecký výzkum podzemí nuceni ke zpřístupňování důlního díla i tam, kde to vůbec neměli v úmyslu – legální možnost průzkumu SDD mimo režim ČPHZ totiž prakticky neexistuje…? Vyhovuje stávající právní úprava aktuálním společenským potřebám? A pokud ne, jakým směrem by se měly ubírat úvahy o její možné novelizaci? Příspěvek shrnuje výstupy bakalářské práce studenta VŠB-TUO a zaměřuje se především na nejasné a diskutabilní body týkající se legality provádění nehornických činností ve starých důlních dílech.
Změníme (konečně) pohled na činnost v opuštěných dolech? (Lukáš Falteisek, ZO ČSS 1-01 Tetín)
Česká báňská legislativa počítá s průzkumem a těžbou ložisek jako jediným možným využitím důlního podzemí. Jednou z jejích hlavních náplní je proto ochrana dělníků jakožto slabší strany ve vztahu k zaměstnavateli. Z tohoto důvodu jsou báňské předpisy velmi restriktivní a vychýlené k vysoké bezpečnosti. Od doby, kdy se objevila montánní turistika a výzkum v podzemí, se předpisy téměř nevyvíjely. Posuzovat průzkum a výzkum v opuštěných dolech podle kitérií pro hornickou činnost je podle našeho názoru zastaralý a zbytečně svazující pohled. Daleko přiléhavější by bylo použití měřítek a pravidel pro sportovní speleologii nebo horolezectví, respektive pro vědecké expedice. Domníváme se, že dosažení změny panujícího pohledu nebrání věcné důvody, ale spíše myšlenková setrvačnost společnosti, kterou lze změnit jen vytrvalou osvětou.
PROJEKCE: Zpřístupňování historických důlních děl ve Švýcarsku (Ladislav Lahoda, CMA – společnost pro výzkum historického podzemí z.s.).
V posledních letech se množství zpřístupněných podzemních prostor ve Švýcarsku značně navyšuje. Ač o turistické zajímavosti v této alpské zemi není nouze, Švýcaři zjevně reagují na trend poslední doby, kdy návštěvníci vyžadují nejen konzumní způsob turistiky. Příspěvek ukáže pomocí filmových záběrů několik lokalit, které jsou již zpřístupněny, nebo se jejich zpřístupnění připravuje). V závěru příspěvku bude představena téměř dokončená virtuální prohlídka oblasti vápencových lomů Amerika-Mořina s možnostmi jejího využití jak odbornou tak laickou veřejností.
Muzejní noc
Areál dolu Anna
Noční prohlídky, promítání historických fotografií, stínové divadlo s hornickou tematikou. Hudební vystoupení folkové skupiny NeBeZeMě.
(Akreditace na konferenci platí jako vstupenka.)
Trasa s názvem Jánský důl, která je součástí nabídky Hornického muzea Příbram, konkrétně areálu dolu Anna, vede přes spojovací překop mezi dolem Anna, zaraženým v roce 1789, a jámou Prokop z roku 1832 na náraziště 1. patra tohoto dolu v hloubce 44 metrů. Součástí okruhu, který vede kolem Jánské jámy pocházející z 1. třetiny 18. století, je část odvodňovací štoly Karla Boromejského, založené patrně v roce 1708, a rovněž komora vodního kola. Během exkurze návštěvníci překonají krátký úsek po žebříku a budou také procházet štolou s úzkým profilem – prohlídku okruhu Jánský důl proto nedoporučujeme osobám se sníženou schopností pohybu či trpícím klaustrofobií.
Prohlídka podzemí je díky popisované trase rozšířena o dalších 810 metrů: velký okruh podzemím v délce 1560 metrů, který spojuje tuto před dvěma lety zpřístupněnou část s původní trasou Wasserlauf, tak nabízí 90 minut zážitkového putování historickými důlními díly spjatými s těžbou stříbrné a olověné rudy v březohorském rudním revíru na prahu největšího rozmachu příbramského hornictví v 19. století.
Exkurzi vede geolog Mgr. Pavel Škácha, Ph.D.
Prihlásiť