Michal Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín)

Ten pohled na mapu v aplikacích JESO či speleowiki (obr. 1) zaujme na první pohled. V České republice je sice oficiálně registrováno téměř pět tisíc jeskyní, ovšem stále tu zůstávají poměrně rozsáhlá prázdná území. Opravdu se v nich žádné jeskyně nenacházejí nebo je tam pouze nikdo nehledal?

Jedno takové území leží východně od Prahy. Západním směrem je nejbližší jeskyní Prosecká jeskyně v Praze, ze severu najdeme jeskyně v okrajových partiích Českého ráje a Prolomených hor, z východu se dostaneme až k jeskyním krasu u Kutné hory a z jihu k jeskyni sv. Prokopa u Sázavy. Od severu k jihu je vzdálenost mezi nejbližšími jeskyněmi 60 km, od východu k západu 65 km.

Díky objevu jeskyně Vlasta už ovšem výše uvedený popis neplatí.

Obr. 1 Mapa výskytu jeskyní východně od Prahy. Jeskyně Vlasta je zakreslena kolečkem zhruba v polovině obrázku (zdroj: speleowiki.cz).

Geologická situace okolí Kozovaz

Okolí Kozovaz, vesnice, která leží zhruba v centru výše definovaného území, je jedno z nejméně pravděpodobných míst, kde bychom hledali jeskyni. Ne že by se jednalo o geologicky nezajímavou oblast. Naopak, najdeme tu průřez téměř celou historií Země. Začít můžeme už starohorami čili proterozoikem. Asi 4,5 km jihovýchodně od Kozovaz, mezi obcemi Kounice a Černíky, leží malý lom, kde vystupují jemně laminované břidlice a prachovce štěchovické skupiny. Čtyři kilometry jihovýchodně od Kozovaz zase najdeme prvohorní ordovické horniny. Lom u Chrástnice u Břežan II odkryl pozvolný přechod mezi třenickým a milínským souvrstvím. V rámci České republiky se jedná o nejvýchodnější výskyt ordoviku. Pokud se přesuneme do mladších prvohor, pak u hřbitova v Kounicích, 6 km vjv. od Kozovaz, leží nejsevernější výchoz permokarbonu Blanické brázdy. Na první pohled nás v ní upoutají svahy tvořené červenými hrubozrnnými pískovci a slepenci chýnovských vrstev. Jedná se o výchoz hornin pocházejících z počátku permu.

Nejvíce se ovšem na geologické stavbě Kozovaz podílejí druhohorní cenomanské pískovce jako součást tzv. perucko-korycanského souvrství. Jsou středně až jemně zrnité, místy mají nazelenalý nádech a už od středověku sloužily jako klíčový stavební kámen, a to nejen pro okolní vsi. Z pramenných záznamů vyplývá, že pískovec těžený u nedalekých Horoušan byl v 70. letech 14. století ve velkém dovážen na stavbu katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Hovoří se také o dovozu tamního kamene na Karlův most a další významné pražské stavby (Rybařík 2007).

Geologický základ bychom měli, ovšem jak jsme na tom s podmínkami pro vznik jeskyní? Popravdě řečeno, bídně. Sice zde máme dostatek pískovců pro vznik nekrasových jeskyní, ale další podmínky moc příznivé nejsou. Široké okolí Kozovaz je jedna velká rovina, ostatně pozornému čtenáři určitě neuniklo, že všechny výše zmiňované výchozy vznikly uměle těžební činností. Monotónní reliéf nabourávají pouze nehluboká údolí. Přímo v Kozovazech vytvořila jedno říčka s přiléhavým jménem Výmola. Co nám tedy chybí, jsou svahy, po kterých by mohl pískovec sjíždět, hluboké rokle, do kterých by se mohl řítit, či výchozy měkčích vrstev, které by mohly erodovat. A přesto se v Kozovazech jeskyně nalézá.

Obr. 2 Pozůstatky blokové těžby v západní stěně lomu v Kozovazech (foto M. Hejna).

Obr. 3 Severní stěna lomu v Kozovazech s jeskyní Vlasta (foto M. Hejna).

Jeskyně Vlasta

Přímo v Kozovazech najdeme dva lomy. Jeden, ten menší, leží jižně od obce, druhý (ten, který nás zajímá více) se nachází na východním okraji, za autobusovou zastávkou (50.1271214N, 14.7830533E). Pískovec je zde pevný, kompaktní a ve východní části lomu jsou stopy blokové těžby (obr. 2). Severní stěna je vysoká až 6 m a protíná ji téměř vodorovná vrstva jílovce a rozpadavého pískovce, mocná až 30 cm. V jedné části je stěna rozdělena asi dvacet centimetrů mocnou vertikální puklinou, vedoucí ve směru S-J hluboko do masivu. A právě křížení obou geologických fenoménů vytvořilo ideální podmínky pro vznik jeskyně.

Jeskyně, která dostala jméno Vlasta, není dlouhá. Její průlezná délka je 2,5 m, dál pokračuje jako neprůlezná puklina (obr. 3, 4). Jak byla jeskyně opravdu dlouhá, tedy kolik z ní odtěžil lom, se dnes nedá zjistit.

Obr. 4 Mapa jeskyně Vlasta (mapoval M. Hejna, 9. 5. 2026).

Něco myšlenek ke genezi

Jiří Bruthans vystoupil v roce 2025 na konferenci Kras, jeskyně a lidé s příspěvkem s dlouhým, ale vše říkajícím názvem – Česká křídová pánev: Nejrozsáhlejší, ale zcela přehlížené území s krasovou porozitou v ČR.

Jeho hlavní myšlenkou bylo, že v okolí velkých pramenů České křídové pánve „jsou přítomné i alespoň tenké krasovějící horizonty tvořené písčitými či prachovitými vápenci či vápnitými pískovci nebo vápnitými prachovci… Česká křídová pánev je tak nejrozsáhlejším ale paradoxně prakticky neznámým krasovým územím v ČR“ (Bruthans a kol. 2025).

Dalo by se to použít i k vysvětlení geneze Vlasty? Nadložní a podložní pískovce jsou kompaktní, ale z méně soudržné vrstvy jsem odebral tři vzorky. Jednalo se o neporušený jílovec (vzorek 1), o až 25 centimetrů mocný rozpadavý (vápnitý?) pískovec (vzorek 2) a o rozvětralý jemnozrnný sediment pokrývající povrch vrstvy (vzorek 3). Zatímco vzorky 1 a 3 obsahují méně než jedno procento karbonátové složky, přechodový pískovec jí obsahuje až pět procent (analyzován nebyl pouze tmel, ale pískovec jako celek). Podobné výsledky ukázal i test reakce s kyselinou chlorovodíkovou, se kterou tmel u vzorku 2 velmi dobře reagoval.

Podílely se tedy na vzniku jeskyně Vlasta také krasové pochody?

Literatura:

Bruthans J., Kůrková I., Starý J., Mareš J., Vojtíšek J. (2025): Česká křídová pánev: Nejrozsáhlejší, ale zcela přehlížené území s krasovou porozitou v ČR – s. 7-8. In: STÁRKA, L. Sborník konference Kras, jeskyně a lidé: Svatý Jan pod Skalou, 7. – 8. 11. 2025. Průhonice: Správa jeskyní ČR. 93 s. Acta Speleologica, 12/2025.

Rybařík, V. (2007): Kámen v dějinách Karlova mostu. – Kámen, roč. 13, č. 2, 11-20

Matouš Ryček (ZO ČSS 6-08 Dagmar)

V severní části Moravského krasu byla v roce 1959 objevena jeskyně Dagmar. Zájem speleologů o její výzkum vedl k založení stejnojmenné speleologické skupiny a výzkumné práce v jeskyni probíhají nepřetržitě od jejího objevu až do dnešních dní. Přestože patří v Moravském krasu k těm méně známým lokalitám, je navštěvována poměrně často a pravidelně. Mezi nejčastější návštěvníky jeskyně patří samozřejmě členové základní organizace Dagmar, protože zde aktuálně probíhají prolongační práce na třech pracovištích a na dalších třech je v plánu práce zahájit nebo obnovit. Pracovních akcí se často zúčastňují také členové České speleologické společnosti z dalších základních organizací. Jeskyně je rovněž navštěvována při exkurzích, například účastníky konference Speleofórum, vstupují sem členové Stráže přírody a jiní specialisté pověření Správou CHKO MK, kteří provádějí výzkum bezobratlých živočichů, teplotní měření, odběry kvartérních sedimentů, dokumentaci významného naleziště ulit plžů apod. Speleologická záchranná služba zde zorganizovala své cvičení a pravděpodobně se nejednalo o poslední takovou akci. Občas zavítají i návštěvníci z řad veřejnosti, skautské oddíly nebo děti ze zájmového jeskyňářského kroužku. A právě vzhledem k frekvenci pohybu osob v jeskyni a požadavkům na jejich bezpečný pohyb jsme se rozhodli provést kompletní přestrojení a zabezpečení jeskyně.

Obr. 1 Bezpečnější průchod přes jeden z kritických úseků – ústí I. propasti (Foto M. Ryček)

Obr. 2 Cvičení SZS již na nových žebřících (Foto M. Ryček)

Obr. 3 Nově vystrojený přechod přes propast Pětku (Foto M. Ryček)

Obr. 4 Stupačky připravené na osazení do jeskyně (Foto M. Ryček)

Jeskyně byla doposud z velké části vystrojena ocelovými žebříky, ale použity byly také lanové žebříky, různé nášlapy a zábrany z dřevěné kulatiny, výjimečně i jednolanové cesty. Železné žebříky byly instalovány před 40 lety a byly již na hraně (místy za hranou) své životnosti. Podobně na tom byly bezpečnostní prvky ze dřeva, které se po těch letech strávených v jeskynním prostředí změnily v prvky nebezpečné a zažili jsme krušné chvíle, když takový bezpečnostní prvek praskl. O nutnosti přestrojit a zabezpečit celou lokalitu tedy nebylo pochyb a všichni ve skupině souhlasili. Druhou věcí ovšem bylo, že takové práce stojí hodně času, a tím pádem nás zdržují od lákavějšího bádání a objevování. A také materiál na přestrojení jeskyně něco stojí a není možné jej ze skupinového rozpočtu ufinancovat za jediný rok. Z těchto důvodů práce na přestrojení jeskyně sice započaly, ale reálně se stav v jeskyni zlepšoval jen velmi pomalu. Velkým impulzem pro dokončení přestrojovacích prací bylo přetržení lanového žebříku (naštěstí jen jednoho nosného lana) a také možnost přihlásit se do projektu SpeleoGO nově nabízeného Českou speleologickou společností. S naší žádostí jsme uspěli a letité práce na přestrojení jeskyně tak v roce 2025 nabraly rychlý spád.

Naší snahou nebylo pouze nahradit původní vystrojení novým, ale také lépe zabezpečit místa, která se po letech navštěvování ukázala jako nejvíce riziková. Navíc za použití materiálů s delší životností. Celý proces značně urychlila podpora SpeleoGO nejen finančním příspěvkem na materiál, ale hlavně termínem, dokdy bylo potřeba práce dokončit. V průběhu roku 2025 jsme této činnosti věnovali značné množství pracovních akcí a zdánlivě nekonečný proces jsme zdárně dotáhli do konce. Veškeré ocelové žebříky jsme vyměnili za nové, dřevěné nášlapy byly nahrazeny ocelovými stupačkami, nad I. propastí byl nainstalován podlahový rošt a v nebezpečných úsecích jsou nově řetězy pro přidržení. Lanový žebřík na frekventovaném místě byl vyměněn za ocelové stupačky, jednolanové cesty mají nová kotvení i lana a nad nejdelší žebříkové stupně jsou nainstalovány borháky pro případné jištění.

V jeskyni nikdy k žádné vážné nehodě nedošlo a my doufáme, že to tak i nadále zůstane i díky bezpečnějšímu vystrojení. Za naši ZO tedy ještě jednou děkujeme za podporu v rámci programu SpeleoGO. Česká speleologická společnost tím zásadně zlepšila vystrojení jedné z jeskyní Moravského krasu a zároveň tak zvýšila bezpečnost návštěvníků této jeskyně.

Jan Lenart (ZO ČSS 7-01 Orcus, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta, Ostravská univerzita), Radek Tichavský (Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta, Ostravská univerzita)

Úvod

Krasová krajina nevyniká pouze závrty či jeskyněmi, ale také méně známými a zřídka popisovanými fenomény, jako jsou sesuvy či strže. Právě strže jsou typickým prvkem krasových kaňonů Pustého a Suchého žlebu v Moravském krasu. Jsou nejvýrazněji vyvinuty na svazích odlehlých od Ostrovské plošiny, která oba kaňony od sebe odděluje, v devonských karbonátových horninách macošského souvrství a částečně také v post-devonských platformních pískovcích a slepencích. Strže zde představují jeden z nejdynamičtějších a nejproměnlivějších prvků krajiny. K jejich aktivaci dochází vždy po dopadu extrémní srážky na plochu jejich povodí. K tomu docházelo v oblasti Moravského krasu už v geologické minulosti – viz např. Musil (2020), který na str. 23 popisuje povodňovou sedimentární vrstvu až 7 m mocnou, identifikovanou ve vrtu v Holštejně. Ze současnosti popsali například Musil (2020) či Baldík a kol. (2025) „svahové splachy“ v Suchém žlebu s následnou tvorbou náplavových kuželů při povodni 29. 8. 1970 a Baldík a kol. (2025) také při té poslední v roce 2024.

Článek ukazuje jednotlivé prvky stržových systémů, jejich propojenost, a představuje je jako cenný dynamický geosystém v jinak stabilizované povrchové krasové krajině. A jak tomu bývá, svou roli v aktivaci strží sehrává také lidská činnost.

V rámci geomorfologického průzkumu strží v červnu 2025 byly prostoupeny ty, jejichž aktivaci po extrémní srážkové události 21. – 22. 6. 2024 prozrazovaly kužely vyplaveného materiálu na dnech žlebů. Tehdy v okolí stanic ČHMÚ Blansko a Šošůvka spadlo 70–75 mm srážek za 24 h, v malých sběrných povodích strží to mohlo být lokálně ale mnohem více. Baldík a kol. (2025) uvedli 68 mm ve stanici Sloup a 85 mm ve stanici Brno-Žabovřesky, z toho 64 mm během jediné hodiny. Extrémní srážky způsobující povodně nejsou v Moravském krasu výjimečné. Čachotská (2025) ve své práci uvádí několik takových událostí za více než sto let. Poslední zaznamenaná epizoda však vyniká výraznou hodinovou intenzitou srážek, která může být klíčová pro aktivaci strží (Tichavský a kol., 2018).

Obr. 1 Přehled popisovaného území. Modře zdrojové oblasti strží po místo prvního zahloubení, červeně strže a jejich náplavové kužely.

Popisy strží

Strž pod Novými Dvory

Stržový systém je složen ze dvou zdrojnic (obr. 1), z nichž severní aktivně eroduje oslabenou zvětralou polohu (obr. 2) tvořenou subhorizontálně orientovanými vrstvami sedimentárních platformních pískovců a slepenců (Kadlec a Neruda, 2016). Ta je zároveň zdrojem splavenin, které se stržovým systémem dostávají až na dno Pustého žlebu a pravidelně tam vytvářejí náplavový kužel zavalující asfaltovou cestu. Centrální i spodní segment strže byl v době průzkumu výrazně evakuovaný, v mnoha úsecích byla strž čistě skalní s patrnými škrábanci a úštěpky po nedávno unášených sedimentech velikosti i balvanů průměru 0,5 m. Škrábance a nátrže sahaly v některých místech až 1 m nad dno strže v závislosti na jejím příčném profilu. Výrazným prvkem nejen této strže jsou step-pool systémy, kdy se střídají prohloubené erozní mísy či hrnce s nápěchy tvořenými jak dřevní hmotou, tak splavenými sedimenty. Výšky stupňů těchto kaskád jsou i mnohametrové a množství dřevní hmoty zadržené v tomto systému je enormní (obr. 3). Další materiál se do strže dostává z bočních nátrží nebo pomalým ploužením ze svahů. Strž s převýšením více než 100 m je zakončena po 300 m náplavovým kuželem přehrazujícím dno Pustého žlebu.

Obr. 2 Zhlaví strže pod Novými Dvory eroduje platformní pokryv (foto J. Lenart).

Obr. 3 Enormní přísun dřevní hmoty do strže pod Novými Dvory (foto J. Lenart).

Peklo

Představuje nejvyvinutější stržový systém v oblasti obou žlebů (obr. 1). Strž se začíná zahlubovat bezprostředně pod betonovým propustkem pod silnicí z Nových Dvorů do Suchdolu (N49°23.40063‘, E16°42.96752‘). Následuje asi 100 m dlouhý úsek aktivního zahloubení v jemných sedimentech a zvětralinách (obr. 4). Místy je strž až 2 m hluboká. Následuje úsek s nízkým gradientem bez známek výraznější eroze, avšak zhruba na dvoustém metru od propustku se nachází velká, zpětnou erozí vymletá deprese. Zde již strž znovu eroduje dříve naplavené dnové a zřejmě také antropogenní uloženiny (skládka). Obnažené kořeny stromů odhalují recentní aktivitu. Následuje asi 500 m dlouhý úsek s nízkým gradientem až pod Němcovy jeskyně. Místy se nachází boční nátrže v dříve uložených terasách, postupně se rozvíjí systém step-pool popsaný u strže pod Novými Dvory, avšak mnohem méně výrazný. Také množství dřevní hmoty napadané do strže není nikterak významné, naopak větší morfotvornou roli hrají stromy přímo rostoucí ve dně (obr. 5) a zejména jejich mohutné kořenové systémy, které pomáhají stabilizovat nápěchy. V některých místech se dle známek na stromech i ve skalním korytě již tudy valila při posledním přívalu až metr vysoká přílivová vlna. Není tak divu, že hnula i s kamennými bloky o velikosti osy až 0,5 m. Dolních 300 m strže již představuje klasickou ukázku skalního koryta s vyvinutými step-pool kaskádami se zadrženými sedimenty (obr. 6). V tomto úseku bylo nalezeno také mimořádné místo, kde příval eroduje starou výplň strže (obr. 7). Některé stupně dále dosahují výšky až mnoha metrů. Strž je ukončena velkým náplavovým kuželem na dně Pustého žlebu (obr. 8 a 9). Sedimenty vyplavené ze strže zde pokrývají asi 150 m dlouhý úsek dna kaňonu. V odlehlém břehu asfaltové silnice je viditelná terasa zřejmě staršího kuželu. Celková délka strže je 1 km a převýšení 100 m.

Obr. 4 Typická stržová eroze v horní části systému Peklo (foto R. Tichavský).

Obr. 5 Živé stromy jsou v dráze strže atakovány údery unášených balvanů (foto J. Lenart).

Obr. 6 Ukázka dokonale vyvinutého step-pool systému (foto J. Lenart).

Obr. 7 Sběrné plochy přívalových vod na krasových plošinách. Žlutý bod označuje místo změny plošného splachu v koncentrovaný na začátku strží. Erozní řez vzácně zachovalou fosilní výplní ve spodní části strže Peklo (foto J. Lenart).

Obr. 8 Spodní úsek strže Peklo den po přívalové povodni 23. 6. 2024 (foto J. Lenart).

Obr. 9 Náplav na dně Pustého žlebu pod strží Peklo den po přívalové povodni 23. 6. 2024 (foto J. Lenart).

Dolní díly I

Strž začíná nenápadně v jednom z úpadů Harbešské plošiny (obr. 1). Systém step-pool se vytvořil až v její dolní části, avšak nápěchů je zde málo, neboť se strž nachází mimo maloplošné zvláště chráněné území, v jejím okolí je hospodářský les a tím pádem absolutní nedostatek zdrojové dřevní hmoty. Strž se tedy vyznačuje převážně skalním korytem. To je v některých částech na řezu až přísně pravidelného neckovitého tvaru, což naznačuje vývoj strže v zóně intenzivního vertikálního rozpukání. Strž je po 150 metrech o 60 m níž zakončena při patě žlebu malým náplavovým kuželem.

Obr. 10 Situace suťopádu v Dolní Úzké rok po přívalové povodni (foto J. Lenart).

Dolní díly II

Strž se zahlubuje v úpadu Harbešské plošiny zhruba 50 m od hranice pole-les (obr. 1). V akumulační oblasti strže se vytvořil až 100 m dlouhý a při patě až 60 m široký vícegenerační náplavový kužel s několika erozními dráhami. Celková délka strže je 200 m s převýšením 65 m.

Strž v Jurově stráni

Dráha strže se zahlubuje ihned na hranici pole-les (obr. 1). V těchto místech je i více než rok po povodni značné množství splavené hlíny. Strž se záhy mění až ve 2 m hlubokou soutěsku a je přerušena dvěma až 5 m vysokými skalními stupni, pod nimiž se vytvořila erozní vývařiště. Celková délka strže je 250 m s převýšením 120 m. Unikátní je zakončení celého systému na dně Dolní Úzké. Tam ústí stržová dráha vyčištěným erozním korytem zavěšeným v kolmé skalní stěně 20 m nad dnem žlebu. Při přívalu zde vzniká suťopád (debris fall), kdy ostrohranné úlomky transportované stržovým systémem vypadávají do volného prostoru žlebu, následně rotují vzduchem a přistávají zhruba 6 m od paty skalní stěny na zem. Lesní křoviny zde byly dopadem suti totálně zlikvidovány a vznikla terasa s plochou 5×4 m, vysoká v čele 1 m (obr. 10). Ostrohranné úlomky se zdají být vytříděné a dopadaly nesporně se značnou energií, což vedlo k jejich vzájemnému zaklesnutí a homogenizaci povrchu terasy. Od stěny odvrácené čelo terasy se uklání strmě pod úhlem 30°, naopak vlastní terasová plocha se uklání 5° směrem ke stěně. Pod čerstvou terasou se nacházejí fosilní nánosy dřívějších událostí a kmen blízkého věkovitého smrku je zjizven dávnými impakty. Bylo by unikátní suťopád zdokumentovat v době jeho aktivace. Jde beze sporu o zcela unikátní geodynamický fenomén v rámci České republiky.

U Čertova mostu

Strž začíná nenápadným erozním zářezem pod zarůstající lesní cestou, zhruba 40 m pod hranicí pole-les (obr. 1). Strž se postupně prohlubuje a začínají se vytvářet stupně step-pool systému v úseku dlouhém 150 m. Následně strž překonává strmou část svahu. Zde na 80 m dlouhém úseku jsou vyvinuty monumentální nápěchy s dřevní hmotou (obr. 11), střídající se s erozními skalními úseky. Závěrečná část strže je vnořena do staršího náplavového kuželu, který je v proximální části intenzivně erodovaný (obr. 12). Naopak v distální části došlo k nánosu značného objemu suti, takže proud zde nabyl charakteru murové dráhy (obr. 13), jaké známe z Hrubého Jeseníku či Moravskoslezských Beskyd (Tichavský a kol., 2017; Pánek a kol., 2025). Materiál je zde nanesen na mohutný náplavový kužel, který je rozbrázděn řadou dřívějších erozních rýh. Celková délka strže je 350 m s převýšením 150 m.

Obr. 11 Masivní nápěchy ve strži U Čertova mostu (foto J. Lenart).

Dřevo ve stržích

Živé stromy i tlející mrtvé dřevo představují v NPR Vývěry Punkvy přirozený prvek zdejších strží. Velké kusy mrtvého dřeva vytvářejí v korytech stabilní stupně, které při přívalových srážkách zachytávají transportovaný materiál. Díky tomu fungují jako významný stabilizační prvek a zadržují značné množství sedimentů, které by jinak při přívalech výrazně navýšily objem materiálu v akumulačních kuželech žlebů.

Na druhou stranu ale vývraty starých stromů uvolňují ve strmých svazích zvětraliny, které jsou pak splaveny nebo gravitačně sesunuty do strže. Strom tedy svým vyvrácením do strže nejprve materiál uvolní, aby ho následně po dlouhé roky na dně strže zase zachytával.

Živé stromy v korytě místy usměrňují hlavní proudnici toku a zároveň slouží jako cenný přírodní archiv, poskytující informace o minulých extrémních průtocích. Ve stržích Pustého žlebu lze na stromech a kořenech pozorovat až pět generací různě starých jizev, svědčících o poměrně častých reaktivacích v nedávné minulosti. V Suchém žlebu jsou patrné alespoň dvě nedávné události, při nichž došlo k nárazům transportovaného materiálu do kmenů a kořenových systémů. Ve zhlaví některých strží pak obnažené kořenové systémy poukazují na recentní rozšiřování dna a zpětnou erozi.

Obr. 12 Eroze fosilního náplavového kuželu (foto J. Lenart).

Obr. 13 Oživený náplavový kužel strže U Čertova mostu (foto J. Lenart).

Impakt balvanů jako zdroj suti

Není pochyb o tom, že iniciace stržové eroze je podmíněna litologicky nebo tektonicky oslabenými zónami. Zajímavé je ale zjištění, jak se již jednou vzniklá strž erozně chová při následných přívalových povodních. Při návštěvě strže Dolní díly I více než rok po události (září 2025) byly již její skalní povrchy omyté srážkovou vodou (dříve byly špinavé). Bylo tak dobře vidět, jakému náporu musely skalní povrchy strže čelit. Na mnoha místech jsou dochované viditelné jizvy po impaktu unášených balvanů s následným úštěpem skalního povrchu (obr. 14). Při pohledu pod lupou lze vidět, jak impakt unášeného balvanu rozpukal skalní povrch a připravil jej tak k dalšímu rozrušování. Zdrojem unášeného materiálu ve strži tak není jen volná zvětralina, ale také přímo při povodni drcený vápencový skalní povrch. Strž se tímto způsobem nárazově prohlubuje a rozšiřuje.

Obr. 14 Jizvy po impaktech balvanů (šipky) s úštěpy. V detailu pohled na hustě rozpukaný vápenec přes lupu (foto J. Lenart).

Strže ovlivněné člověkem

Byť se čtyři z pěti popsaných strží nacházejí v NPR Vývěry Punkvy, je dynamika všech zásadně ovlivněna hospodařením v krajině a jednorázovými antropogenními zásahy. Hlavní roli při vzniku strží, a zejména také jejich recentní aktivitě, hraje typ hospodaření ve zdrojové ploše vody napájející strže – v našem případě tedy na plošinách nad stržemi, odkud dochází k povrchovému odtoku a splachu sedimentů. Jelikož se ve všech případech nachází v těchto zdrojových plochách pole (obr. 7), již mimo oblast NPR, je plošný odtok při extrémní srážce v povodí velmi intenzivní. To umožňuje vznik povodně typu flash flood, která má pak ve strži schopnost dynamicky měnit její charakter. Dochází k hloubkové i boční erozi, transportu masivních horninových bloků i dřeva, tvorbě nápěchů a náplavových kuželů.

Typ hospodaření v záchytné oblasti srážkových vod tak výrazně ovlivňuje hydromorfologické procesy ve strži, ale také na dně krasových žlebů. Baldík a kol. (2025) publikovali pozorování z Harbešské plošiny bezprostředně po přívalové srážce z roku 2024, kdy došlo z kukuřičných polí k plošnému odnosu ornice. Dá se předpokládat, že trvalý travní porost nebo les by intenzivní srážky zachytil lépe, případně by přítok vody do strže rovnoměrněji rozložil v čase. Strmé svahy žlebů jsou sice dnes pokryty lesem, dříve tomu tak ale nebylo (Musil, 2020; Baldík a kol., 2025) a právě v době obnažení svahů v minulých staletích můžeme hledat počátky tvorby současných aktivních stržových drah.

Důležitý vliv na strž Peklo má propustek pod silnicí mezi Novými Dvory a Suchdolem, který koncentruje veškerou srážkovou vodu výše položené plochy polí do jediného průtočného profilu (obr. 1), stabilizuje místní erozní bázi v konkrétní nadmořské výšce a způsobuje tak zpětnou erozi níže po proudu. Jedná se o typický vliv propustku na intenzitu stržové eroze. V neposlední řadě má pozitivní erozní vliv také lesní hospodářství v oblasti strže Dolní díly I, kde chybí dřevní hmota a strží tak „proletí“ veškerý erodovaný materiál lehce až na dno žlebu. V době průzkumu byla na dno strže na několika místech naházena nařezaná polena a kameny byly naskládány na sebe do podoby hrázek, zřejmě ve snaze vytvořit antropogenní nápěchy a pokračující erozi tak bránit. Posledním vlivem je odtěžování náplavových kuželů při vyústění strží na dna žlebů. Kužely ve všech případech ústí přímo na silnice procházející žleby a bez neustálého odstraňování náplavů by byly tyto silnice brzy pohřbeny nánosy sedimentů. Odtěžováním kuželů ale dochází ke snižování základní erozní báze a tím pádem také k podpoře zpětné eroze ve stržích.

Závěr

Strže Pustého a Suchého žlebu jsou typickou ukázkou komplexního dynamického přírodního ekosystému, který vzniká díky synergii geologického podkladu, reliéfu, hydrometeorologických jevů, vegetace a lidské činnosti. Složité vazby mezi výše popsanými přírodními i antropogenními procesy poukazují na komplexnost stržových systémů, a tím i hodnot, které vnáší do zdánlivě neměnné povrchové krasové krajiny. Suťopád nad Dolní Úzkou je unikátním fenoménem v prostoru České republiky.

Literatura

Baldík, V., Hadacz, R., Chalupka, F., Kryštofová, E., Kuda, F., Nečas, J. (2025): Velká voda v Suchém žlebu. – Speleofórum, 44: 9–14.

Čachotská, M. (2025): Hydrologické povodňové riziko a hodnocení míry zranitelnosti území na příkladu městyse Sloup a Sloupských jeskyní. – Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné z: https://theses.cz/id/rnvtrg/.

Kadlec, J., Neruda, P. (2016): The Moravian Karst: An Interconnection Between Surface and Subsurface Natural Sceneries. – In: Pánek, T., Hradecký, J. (Eds.): Landscapes and Landforms of Czech Republic: 249–262. Springer International Publishing. https://doi.org/10.1007/978-3-319-27537-6_20

Musil, R. (2020): Údolí hlavních vodních toků v Moravském krasu. – Speleo, 78: 1–67.

Pánek, T., Tichavský, R., Břežný, M., Galia, T., Kilnar, J., Tolasz, R., Šustková, V. (2025): Debris flows triggered by storm Boris (September 2024) in the Czech Flysch Carpathians. – Landslides, 22: 2493–2498. https://doi.org/10.1007/s10346-025-02526-7

Tichavský, R., Šilhán, K., Tolasz, R. (2017): Tree ring-based chronology of hydro-geomorphic processes as a fundament for identification of hydro-meteorological triggers in the Hrubý Jeseník Mountains (Central Europe). – Science of the Total Environment, 579: 1904–1917. https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2016.12.073

Tichavský, R., Kluzová, O., Břežný, M., Ondráčková, L., Krpec, P., Tolasz, R., Šilhán, K. (2018): Increased gully activity induced by short-term human interventions–Dendrogeomorphic research based on exposed tree roots. – Applied Geography, 98: 66–77. https://doi.org/10.1016/j.apgeog.2018.07.008