Je tady nový oběžník, který mimo jiné připomíná stále probíhající soutěž o návrh loga k 50. výročí ČSS a přináší přehled nadcházejících setkání a akcí, na kterých se můžeme v příštích týdnech potkat. Z jednání předsednictva se dozvíte například o možné změně sídla ČSS, přípravě nových webových stránek nebo zahájení příprav na oslavy 50 let ČSS (2028) a 60 let od objevu Amatérské jeskyně (2029) a další aktuální témata. Na závěr nechybí informace o stále otevřené registraci na mezinárodní konferenci v Postojne, o grantových výzvách Evropské speleologické federace a ohlédnutí za 22. setkáním seniorů, jeskyňářů ve Vilémovicích.

Ve středu 5. 8. 2026 došlo v Hranické propasti k tragické nehodě, kdy při ponoru zahynul velmi zkušený jeskynní potápěč Jan Enčev (Enčí), člen ZO 1-05 Geospeleos. Honza byl nejen špičkový potápěč, ale také skvělý kamarád a parťák, který rád přiložil ruku k dílu...

Jeskyni Žánovou díru jsme sice objevili již v roce 1981 a  tehdy měla hloubku 12 metrů a délku chodeb 20 m. Ale při revizi v roce 1990 jsme zjistili, že v jeskyni došlo ke změnám. Což v beskydském pseudokrasu není nic nezvyklého. Průlez ze  vstupní chodby na spodní patra se zcela zavalil. Dva pokusy o otevření průlezu v dalších letech skončily neúspěšně. Až…….

Až kopacími pracemi na dvou akcích v roce 2020 (nejdříve Pepa s Romanem a pak Roman L., Monika, Krysta, Honza F. a Ondra) se průlez znovu podařilo otevřít a Monika s Romanem opět sestoupili do nitra “Žánovky”, aby zjistili, že jeskyně vypadá zcela jinak a je těžko průlezná. Zřejmě došlo k sesuvu pískovcových lavic a zavalení některých prostor. To ale nedalo spát Honzovi L. a Frantovi a v roce 2025 prolongačními pracemi otevřeli  další menší prostory.

Je 30 července 2026 a na Kněhyni se vypravují Monika, Roman, Kuba a Kuba junior, vyzbrojení řádným kangem. A jak to viděla Monika:

Nejprve vlézáme do Kyklopa a koukáme všude možně, zda-li někde nenajdeme další pokračování. Po seslezu po žebříku junior prolézá štěrbinu a prochází systém spodem až k lanu, které visí v levé větvi. Ve spodní chodbě zkoušíme najít další sestup, množství padající suti je značné, daří se nám najít 2 metry směrem dolů a končíme. Vracíme se zpátky po laně nahoru a ještě jednou slézáme žebřík a hledáme v pravé větvi. Nejmenší junior prolézá puklinu mezi balvany pod žebříkem, ale ani ta nikam nevede.  A zlatý hřeb akce jdeme do Žanovky, po Lenyho vrtací práci na poslední akci, plazivku prolézáme všichni. Kuba zaujímá pozici a vrtá, v pokračování určeném Romčou. Není to snadné i zde je dost málo místa, ale daří se a kámen se na horní části odštipuje a následně sedá do pukliny. Můžeme dále. Kuba shazuje pár kamenů, pokračování nevede po směru pukliny, ale dolů. Sestoupíme a otevře se úžasný pohled do velké rozsedlinové chodby. Sestupujeme 10 metrů po kaskádě, v rozporu na římsu, kterou pak slézáme do chodby. Prostory jsou zde poměrně velké a vybíhají oběma směry. Délka chodeb bude odhadem něco kolem 50 metrů Je zde, ale poměrně dost mokro, takže se do nás brzy pouští zima. Romča pak ještě zkouší převalit pár kamenů a leze do jednoho z komínu, ale nic moc dalšího neobjevujeme. Pak ještě sleze do pravé části, průlez na spodní patro je volný i po poslední kopací akci, kdy se Lenymu a Frantovi podařilo odkrýt chodbičku, zhruba 20 metrů dlouho, která vede směrem do Kyklopa – je však značně suťová. Na sestup na spodní patro v této části dáme lano, výlez z této části je bez něj dost obtížný. 

Jsme venku  a je parádní jeskyňařit v 30 stupních. Nahřátí míříme do malého Kyklopa. Po vlezu hned vidíme onen sestup dolů, ale od poslední kontroly před 6 lety je tam více spadaných kamenů. Je i vidět odkud mohli vypadnout, takže malý Kyklop jenom rychle prolézáme. Tuhle suť rozebírat nechceme. 

Je pokročilá hodina a míříme domů. Po cestě sbíráme odpadky – je zde spousta skleněných lahví. Narážíme na Mariánku a ješte se do ní rychle nasoukáme, jelikož jsou overaly úplně mokré vlezeme jen do vstupní části – preciznější prohlídku necháme na příště.

V nově objevených prostorách

The post Objevy na Kněhyni appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Důl Black Hill jsme v roce 1986 zachránili před  zasypáním a tak  nám byl dán tak trochu do vínku. I proto se o něj staráme a tím nejsou myšleny jen kontroly dolu jako zimoviště. K sestupu na spodní patra slouží dvacetimetrová šachta a výstup na hraně šachty není nejpříjemnější. Proto jsme se rozhodli toto místo trochu upravit a současně vykácet již mohutný stromový a keřový nálet ve vstupní šachtě

Proto k Black Hillu vyrazili poslední červencový víkend Pepa, Roman, Vašek,Kuba Z., Roman  st. a pak nás doplnili i Jirka a |Kuba W.

Nejdříve úprava místa pro slanění na II patro.

Pro usnadnění výstupu ze šachty mezi I a II patrem byla na hraně šachty ukotvena ocelová podpora lana, která má zjednodušit přechod přes hranu šachtice. Velký dík patří i Romanovi st., který ocelovou podporu vyrobil.

Vyčistění vertikálního vstupu do Černého dolu (Black Hill) od náletů a křovin

Svážné stěny byly silně zarosteny lískovým, bezovým a javorovými již vzrostlými nálety, které překrývaly expozici do dolu. Nálety byly pokáceny a vytaženy na povrch nad ústí vstupní šachtice

A večer nastala zábava pro naše děti, vnuky …. díky skvělým soutěžím Markéty ..

A mezitím Monika a Roman tvrdě makali v krasu se skupinou Kerberos na prolongaci jeskyně Kamenný ponor a stihli vytransportovat 146 kyblíků.

The post Pracovní i zábavní soustředění na Black Hill i v krasu appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

V krasu Slovinska je bezpočet jeskyní a propastí s bohatou krápníkovou výzdobou. A ty přilákaly 17-19 července Moniku, Romana, Láďu a další kamarády Davida s ZO Labyrint, Míšu (vedl exkurze) ze skupiny Jána Majku a kamarády Jirku a Marci. Nakonec stihli tři propasťovité systémy a stálo to za to.

Systém Logarček. Dlouhý přes 5 km s hloubkou 120 metrů. Hned po počátečním slanění je jasné, že se bude jednat o velice nádherně zdobenou jeskyní. Mišo s Jirkou nás provádí zcela neomylně systémem úzkých krápníkových chodbiček k dalšímu slanění do spodních pater, ještě, že už cestu znají, ušetří nám to dost, tolik potřebného času. Horní patra jsou suchá s množstvím krápníků. Dolní patra pak změní charakter na blátivé chodby s obřími dómy. Nejprve jdeme směr Severní rokav. Blatna dvorana dostává svému jménu a doslova se kloužeme po zadku jejími síněmi. Ve Skalním rovu po chvilce trefujeme průstup skrze úzké a blatité plazivé systémy do obří chodby, kterou docházíme k jezerům. To je pro dnešní den náš točný bod. 

Na druhý den nám Mišo domluvil u místních jeskyňářů otevření jeskyně Netopirjeva jama pri Orleku.   Má délku 370 m s hloubkou -46 m (-80 m v jamarské věži). Sebou máme více jak 120 metrů lan a používáme vše, navíc v propasti padla 80 m lano a v pytli zbývá necelý metr , opět můžeme jenom děkovat, že jsme zde s Mišem, který má informace nejaktuálnější. Nepatrnou dírou v zemi se soukáme úzkým zřejmě střílením prostorem až k prvnímu slanění, které nás svede na římsu nad propast. Ani z ní však není dno, na které dále míříme vidět. Ústřední propast je monumentální nejen výzdobou, ale i svými expozicemi, při které se tají dech. Po 80 metrovém sestupu s přepínkami „pod převisy a v luftu“ nutno říci, že cesta sestupu je vedena perfektně. Dole nás čeká další slanění užší chodbou, kde se ukrývá z jeskyně to nejlepší. Výzdoba v síni, do které se dostaneme je neskutečná. V komínech jsou lana vedoucí do výzdoby, a tak si prohlížíme tuto nádhernou síň i shora

Netopirjeva jama pri Orleku vstup

Netopirjeva jama pri Orleku

Poslední den brzy ráno a už jsme zase v cajkách a slaňujeme jeskyni MT11 (Materija). Jeskyně má délku 350 metrů s hloubkou -70 metrů, ale výzdoba a nádherně obrovské dómy opět potěší jeskyňářské oči. Průchod na spodní patro je opět natolik nepatrný, že jsme rádi, že Mišo ví, kde přesně je

Děkujeme Míšovi z oblastné skupiny Jána Majku za to, že naplánoval takto nádherný prodloužený víkend v těchto famózních Slovinských jeskyních a samozřejmě všem účastníkům za neúnavné tahání vaků, lan a potřebného materiálu, abychom se dostali do těch nejkrásnějších prostor skrytých hluboko v podzemí.

Ubytko zařizuje Láďa a luxusně. Trochu se bojíme, po tom co vylezeme z jeskyně zamazaní blátem, jestli jsme neměli zvolit radši nějaký místní speleokemp. Hned po příjezdu je jasné, že majitelka penziónu nebudeme mít s „jamaři“ žádný problém a nad tím, že ji na prádelní šňůře visí plno špinavých overálů jen mávne rukou , načež kluky pošle k sousedovi do sklípku pro místní vínko.

Dle zápisu Moniky

The post Do krasu Slovinska appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.