V krasu Slovinska je bezpočet jeskyní a propastí s bohatou krápníkovou výzdobou. A ty přilákaly 17-19 července Moniku, Romana, Láďu a další kamarády Davida s ZO Labyrint, Míšu (vedl exkurze) ze skupiny Jána Majku a kamarády Jirku a Marci. Nakonec stihli tři propasťovité systémy a stálo to za to.
Systém Logarček. Dlouhý přes 5 km s hloubkou 120 metrů. Hned po počátečním slanění je jasné, že se bude jednat o velice nádherně zdobenou jeskyní. Mišo s Jirkou nás provádí zcela neomylně systémem úzkých krápníkových chodbiček k dalšímu slanění do spodních pater, ještě, že už cestu znají, ušetří nám to dost, tolik potřebného času. Horní patra jsou suchá s množstvím krápníků. Dolní patra pak změní charakter na blátivé chodby s obřími dómy. Nejprve jdeme směr Severní rokav. Blatna dvorana dostává svému jménu a doslova se kloužeme po zadku jejími síněmi. Ve Skalním rovu po chvilce trefujeme průstup skrze úzké a blatité plazivé systémy do obří chodby, kterou docházíme k jezerům. To je pro dnešní den náš točný bod.
Na druhý den nám Mišo domluvil u místních jeskyňářů otevření jeskyně Netopirjeva jama pri Orleku. Má délku 370 m s hloubkou -46 m (-80 m v jamarské věži). Sebou máme více jak 120 metrů lan a používáme vše, navíc v propasti padla 80 m lano a v pytli zbývá necelý metr , opět můžeme jenom děkovat, že jsme zde s Mišem, který má informace nejaktuálnější. Nepatrnou dírou v zemi se soukáme úzkým zřejmě střílením prostorem až k prvnímu slanění, které nás svede na římsu nad propast. Ani z ní však není dno, na které dále míříme vidět. Ústřední propast je monumentální nejen výzdobou, ale i svými expozicemi, při které se tají dech. Po 80 metrovém sestupu s přepínkami „pod převisy a v luftu“ nutno říci, že cesta sestupu je vedena perfektně. Dole nás čeká další slanění užší chodbou, kde se ukrývá z jeskyně to nejlepší. Výzdoba v síni, do které se dostaneme je neskutečná. V komínech jsou lana vedoucí do výzdoby, a tak si prohlížíme tuto nádhernou síň i shora
Netopirjeva jama pri Orleku vstup
Netopirjeva jama pri Orleku
Poslední den brzy ráno a už jsme zase v cajkách a slaňujeme jeskyni MT11 (Materija). Jeskyně má délku 350 metrů s hloubkou -70 metrů, ale výzdoba a nádherně obrovské dómy opět potěší jeskyňářské oči. Průchod na spodní patro je opět natolik nepatrný, že jsme rádi, že Mišo ví, kde přesně je
Děkujeme Míšovi z oblastné skupiny Jána Majku za to, že naplánoval takto nádherný prodloužený víkend v těchto famózních Slovinských jeskyních a samozřejmě všem účastníkům za neúnavné tahání vaků, lan a potřebného materiálu, abychom se dostali do těch nejkrásnějších prostor skrytých hluboko v podzemí.
Ubytko zařizuje Láďa a luxusně. Trochu se bojíme, po tom co vylezeme z jeskyně zamazaní blátem, jestli jsme neměli zvolit radši nějaký místní speleokemp. Hned po příjezdu je jasné, že majitelka penziónu nebudeme mít s „jamaři“ žádný problém a nad tím, že ji na prádelní šňůře visí plno špinavých overálů jen mávne rukou , načež kluky pošle k sousedovi do sklípku pro místní vínko.
Dle zápisu Moniky
The post Do krasu Slovinska appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.
Prihlásiť
