V krasu Slovinska je bezpočet jeskyní a propastí s bohatou krápníkovou výzdobou. A ty přilákaly 17-19 července Moniku, Romana, Láďu a další kamarády Davida s ZO Labyrint, Míšu (vedl exkurze) ze skupiny Jána Majku a kamarády Jirku a Marci. Nakonec stihli tři propasťovité systémy a stálo to za to.
Systém Logarček. Dlouhý přes 5 km s hloubkou 120 metrů. Hned po počátečním slanění je jasné, že se bude jednat o velice nádherně zdobenou jeskyní. Mišo s Jirkou nás provádí zcela neomylně systémem úzkých krápníkových chodbiček k dalšímu slanění do spodních pater, ještě, že už cestu znají, ušetří nám to dost, tolik potřebného času. Horní patra jsou suchá s množstvím krápníků. Dolní patra pak změní charakter na blátivé chodby s obřími dómy. Nejprve jdeme směr Severní rokav. Blatna dvorana dostává svému jménu a doslova se kloužeme po zadku jejími síněmi. Ve Skalním rovu po chvilce trefujeme průstup skrze úzké a blatité plazivé systémy do obří chodby, kterou docházíme k jezerům. To je pro dnešní den náš točný bod.
Na druhý den nám Mišo domluvil u místních jeskyňářů otevření jeskyně Netopirjeva jama pri Orleku. Má délku 370 m s hloubkou -46 m (-80 m v jamarské věži). Sebou máme více jak 120 metrů lan a používáme vše, navíc v propasti padla 80 m lano a v pytli zbývá necelý metr , opět můžeme jenom děkovat, že jsme zde s Mišem, který má informace nejaktuálnější. Nepatrnou dírou v zemi se soukáme úzkým zřejmě střílením prostorem až k prvnímu slanění, které nás svede na římsu nad propast. Ani z ní však není dno, na které dále míříme vidět. Ústřední propast je monumentální nejen výzdobou, ale i svými expozicemi, při které se tají dech. Po 80 metrovém sestupu s přepínkami „pod převisy a v luftu“ nutno říci, že cesta sestupu je vedena perfektně. Dole nás čeká další slanění užší chodbou, kde se ukrývá z jeskyně to nejlepší. Výzdoba v síni, do které se dostaneme je neskutečná. V komínech jsou lana vedoucí do výzdoby, a tak si prohlížíme tuto nádhernou síň i shora
Netopirjeva jama pri Orleku vstup
Netopirjeva jama pri Orleku
Poslední den brzy ráno a už jsme zase v cajkách a slaňujeme jeskyni MT11 (Materija). Jeskyně má délku 350 metrů s hloubkou -70 metrů, ale výzdoba a nádherně obrovské dómy opět potěší jeskyňářské oči. Průchod na spodní patro je opět natolik nepatrný, že jsme rádi, že Mišo ví, kde přesně je
Děkujeme Míšovi z oblastné skupiny Jána Majku za to, že naplánoval takto nádherný prodloužený víkend v těchto famózních Slovinských jeskyních a samozřejmě všem účastníkům za neúnavné tahání vaků, lan a potřebného materiálu, abychom se dostali do těch nejkrásnějších prostor skrytých hluboko v podzemí.
Ubytko zařizuje Láďa a luxusně. Trochu se bojíme, po tom co vylezeme z jeskyně zamazaní blátem, jestli jsme neměli zvolit radši nějaký místní speleokemp. Hned po příjezdu je jasné, že majitelka penziónu nebudeme mít s „jamaři“ žádný problém a nad tím, že ji na prádelní šňůře visí plno špinavých overálů jen mávne rukou , načež kluky pošle k sousedovi do sklípku pro místní vínko.
Dle zápisu Moniky
The post Do krasu Slovinska appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.
Jeskyně se nachází na jižním svahu hory opice, v nadmořské výšce 1045 m n.m.. Vstup byl otevřen ve východním závěru terénní rýhy, hluboké okolo 10 m, dlouhé více jak 50 m táhnoucí se ve směru SZ-JV. Trychtýřovitý vstup přechází v otvor mezi skalními bloky o velikosti 0,5 x0,3 m, který pokračuje kolmým stupněm asi do hloubky 6 metrů. Jeskyně pokračuje domem o rozměrech 8×1,5 m a výšce 8m. Na konci domu jeskyně pokračuje stupněm vysokým asi 3 m do výše položené chodby o obdélníkovém profilu (4×1 m). Závěr jeskyně tvoří asi 30 cm široká puklina, jejíž dno je vyplněno balvany a sutí.
Objevena v roce 2024
The post Jeskyně Ropický dom appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.
Se speleology Speleoklubu Bielsko-Biała jsme spolupracovali od roku 1980. Vždyť to jsou jeskyňáři, kteří se snaží o objevování jeskyní v Beskydském pseudokrasu – stejně jako my, akorát na polské straně. Ale nejen v pseudokrasových jeskyních Moravskoslezských Beskyd jsme se potkávali. Společné sestupy do propastí Vysokých Tater, společná expedice při pokusu o nalezení pokračování systému Spluga della Preta (-990 m), výzkumná expedice na hřebenech Západního Kavkazu….
Výzkum na hřebenu Laganaki na Západním Kavkaze v roce 1989 byla naše poslední větší výprava. Pak ještě účast Lubka na výpravě v Norsku v r. 1996… Ale nyní se naše spolupráce se členy Speleoklubu Bielsko-Biała opět rozjela. Zvláště po tom, co jsme zjistili, jak významné a rozsáhlé objevy pseudokrasových jeskyní se jim v posledních letech daří. Hlavně díky aktivitách Pawła Gądka a jeskyňářům kolem něho.
Jeskyňáři Speleoklubu Bielsko Biala na společné expedici v systému Spluga della Preta
Nejdříve společné sestupy do vertikálních jeskyní na Wyžinie, kam vyrazili Monika, Roman a Milan. To byla rozcvička na další speleoalpinistickou akci, tentokráte náročnější v systému Wielka Litworowa (-300 m) ve Vysokých Tatrách na konci měsíce srpna. Do jeskyní na Wyžinie nás samozřejmě doprovází nerozlučná dvojka Jurek a Jurek, neboli Jerzy a Jerzy, kteří v minulosti byli s námi na řadě společných akcí. Stále skvělí jeskyňáři.
V propastech na Wyžinie
Monika s Milanem
Naši kamarádi a průvodci Jurek a Jurek
A do pseudokrasu Beskidu Małego vyrazil Pepa s Lubkem. Podívat se na některé neznámé jeskyně.
Pepa s Lubkem
Wietrzna Dziura
The post S kamarády Speleoklubu Bielsko-Biała opět po 37 letech appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.
Když v květnu se podařilo Monice a Martinovi “vykopat” na svazích hřebenu Lukšince po Lysou horou vstup do neznámých podzemních prostor pronikli do nevelké jeskyně nazvané Slivka. Na této akci bylo naplánováno mapování této jeskyně a pokus o nalezení případného pokračování.
Tentokráte vyrážejí v pekelném vedru na svahy Lukšince Monika, Martin a Pepa. Nejdříve do objevené jeskyně Slivka. Pokusy o nalezení pokračování jeskyně, vytvořené v balvanitém svahu a suti nevedly k objevům. Navíc jsme konstatovali, že nepevné stěny jeskyně, s množstvím volných balvanů a suti při jakýchkoliv prolongačních pracích by hrozily zborcením.
Vstup do jeskyně Slivka
Jeskyni mapujeme- tedy poprvé se mapování ujímají Monika s Martinem.
V jeskyní Slivka
Ale ještě nekončíme. Před několika lety jsme objevili puklinovou nevelkou jeskyni Romanka. Dosud jsme se v této jeskyni nepokoušeli o nějaké prolongační práce. Proto se o to pokoušíme dnes. Jediná puklina, hluboká asi 3 metry která tvoří jeskyni, je opravdu velmi úzká. Nejdříve se pokouší prohloubit jeskyni Monika, ale kameny na dně jsou těžké a tak ji střídá Martin. Marno odklízíme kupu kamenů, jeskyně nemá pokračování.
Vstup do Romanky
Kopání v Romance
Úzké prostory v Romance
Ještě jeden objev kontrolujeme. Možný vstup do podzemí nazvaný Paznehtík, Na minulé akci se podařilo za pomocí lanového navijáku vyklidit veliké balvany a otevřela se prostora, svědící o možném dalším pokračování do podzemí. Ale chce to opravdu hodně kopání. Jenže stěny odkrytého skoro vertikálního vstupu jsou hodně nepevné a i pří této kontrole se na nás sype suť a kameny. No Pepa moc nadějí této lokalitě nedává, ale naděje na objev je vždy.
Vytažené kameny z Paznehtíku
The post Dokumentace objevů a pokusy o nové appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.
Dnes se krátce podíváme na klasické pomůcky pro mapování jeskyní, tedy na přístroje typu Disto. Ty všichni dobře známe a v průzkumu jeskyní mají stále své nezastupitelné místo. Během posledních měsíců ožilo několik projektů, které se na tuto problematiku zaměřují. Objevili se nástupci přístroje DistoX/SAP, kteří jsou opět k dostání. Pokud si tedy nechcete stavět „vlastní“ kus, otevírá se nyní možnost si přístroj pořídit plně sestavený a otestovaný.
Klasika, o které slyšel každý a od které se všichni další výrobci odrazili. Švýcarský jeskyňář Beat Heeb přišel s úpravou laserového dálkoměru Leica X310, kterou přizpůsobil potřebám jeskyňářů (integroval kompas a sklonoměr). Přístroj umožňuje okamžitý bezdrátový přenos dat do kapesního počítače či tabletu přímo během mapování podzemí.
Celý článek Speleo-geodetické okénko „Přehled klasických technologií“→Dnes se krátce podíváme na klasické pomůcky pro mapování jeskyní, tedy na přístroje typu Disto. Ty všichni dobře známe a v průzkumu jeskyní mají stále své nezastupitelné místo. Během posledních měsíců ožilo několik projektů, které se na tuto problematiku zaměřují. Objevili se nástupci přístroje DistoX/SAP, kteří jsou opět k dostání. Pokud si tedy nechcete stavět „vlastní“ kus, otevírá se nyní možnost si přístroj pořídit plně sestavený a otestovaný.
Klasika, o které slyšel každý a od které se všichni další výrobci odrazili. Švýcarský jeskyňář Beat Heeb přišel s úpravou laserového dálkoměru Leica X310, kterou přizpůsobil potřebám jeskyňářů (integroval kompas a sklonoměr). Přístroj umožňuje okamžitý bezdrátový přenos dat do kapesního počítače či tabletu přímo během mapování podzemí.
Celý článek Speleo-geodetické okénko „Přehled klasických technologií“→
Lidská paměť je krátká, a proto jsme při pátrání po počátcích výzkumů jeskyní v Údolí Říčky odkázáni na literární prameny. V díle krasového badatele Floriana Koudelky se můžeme dočíst o objevu a dobrodružném prvním průzkumu jeskyně Liščí díra. Vraťte se tedy spolu s námi do let 1880 a 1881 a představte si, jaké to bylo zanořit se do neznámého podzemí jen za mihotavého světla svíčky, která mohla kdykoliv zhasnout.
Obecné informace o návštěvě naleznete na stránce Dny otevřených dveří v Ochozské jeskyni.
K prohlídce je nutná rezervace ZDE.
Aktualizace 15. 5.: Přes nepříznivou předpověd počasí je jeskyně průchozí, jen za vchodem je bláto. Doporučená obuv jsou holínky nebo pohorky.
Aktualizace 7. 5.: Rezervace jsou zaplněné, děkujeme za zájem.
Pokud se situace změní a nebudete moci přijít, napište nám prosím zprávu (na mail csszo611@gmail.com), ať místa uvolníme. Pokud se na vás nedostalo a půjdete kolem, můžeme vás zkusit zařadit místo někoho, kdo bez omluvy nedorazí (i to se bohužel stává).
Lidská paměť je krátká, a proto jsme při pátrání po počátcích výzkumů jeskyní v Údolí Říčky odkázáni na literární prameny. V díle krasového badatele Floriana Koudelky se můžeme dočíst o objevu a dobrodružném prvním průzkumu jeskyně Liščí díra. Vraťte se tedy spolu s námi do let 1880 a 1881 a představte si, jaké to bylo zanořit se do neznámého podzemí jen za mihotavého světla svíčky, která mohla kdykoliv zhasnout.
Tentokrát sklouzneme k další dokumentační činnosti našich prací v Křížově jeskyni. Ač je náš výzkum zacílený na objasnění geneze a třeba i nalezení pokračování jeskyně, setkáváme se zde s dokumentační činností, která nám byla do nedávna cizí.
Metodika dokumentace paleontologických a archeologických nálezů
Dokumentace v terénu představuje klíčový most mezi samotným nálezem a jeho vědeckou interpretací. Sebevzácnější artefakt či osteologický materiál ztrácí významnou část své vypovídající hodnoty, pokud je vyjmut bez zaznamenání souvislostí nálezu. Správná dokumentace musí jednoznačně odpovědět na dvě základní otázky: Jak je nález velký? a Kde přesně se nacházel?
Při příležitosti letní dovolené na Slovensku s kamarády jsme společně navštívili Demänovskou jeskyni svobody a Jeskyni mrtvých netopýrů. S tátou jsme kromě toho zavítali i do Slovenského muzea ochrany přírody a speleologie.
Prihlásiť