Většina zimovišť netopýrů, které sledujeme představují  stará opuštěná  díla Jeseníků a Oderských vrchů a druhá polovina února, to je pro naše členy opravdu super náročná. Čeká nás 15 lokalit rozložených od Lidečka po Rejvíz. A kontroly v některých jsou hodně náročné. Zvláště pro ty naše členy, kteří umí určit 14 druhů netopýrů, které jsme objevili na našich zimovištích a další 4 druhy v letních úkrytech.

Na první kontroly vyrazili Monika s Kubou V. na hřebenu Juračka, v lokalitách které nazýváme “Špirutky” . Čtyři nevelké štoly nejsou na kontrolu netopýrů příliš složité, na sestup do jedné z nich potřeba desetimetrové lano. Sčítání netopýrů není jediný cíl. Do dolů lidé naházeli haldy odpadků a se snaží Monika s Kubou vytahat na povrch. Jenže v jedné z lokalit je taková halda všeho možného, že na vytažení bude třeba pevné vaky a zvláštní akci.

Budeme mít co vytahovat

Vstup do jedné z lokalit je zarostlý náletovou vegetací a tu také stačili odstranit. A nejen to, Kuba vyzbrojen patřičným nářadím stihl opravit uzávěry na dvou lokalitách.

Vstup zarostlý vegetací

Monika s Romanem nálet zlikvidovali

Jaro se rychle blíží a netopýři, kteří se nebojí zimy  jako netopýři černí a severní začnou zimoviště opouštět. Proto i my musíme být rychlí a kontrolujeme naše největší zimoviště. Barbastelly ještě spí, ale stačí sekunda světla a už se začínají vrtět. I když v podzemí vládne zima a dno chodeb je stále zaledněné a teplota se blíží nule.Proto rychle spočítat a ven.

Tady se barbastellám líbí, když mají klid a teplotu okolo 2 stupňů celsia

A ve stejný den míří větší skupina na zimoviště netopýrů nad Rejvízem, na hřeben Bleskovce.

Vašek, Kuba V., Terka s Frantou a Honza V. mají sraz na rozcestníku nad Rejvízem. Vašek aby všechny naladil vzpomíná jak kvůli rychlosti Pavla K. a hledání souřadnic vstupu do štoly přišel kdysi málem o prsty na nohách, které mu trochu omrzly. Dnes je ale méně sněhu, který rychle taje a teplota pár stupňů nad nulou. Tak snad dnes omrzliny nehrozí, zvláště když se Vašek na hřebenu již orientuje. První zastávka je jáma U vodárny. Po chvíli hledání za pomoci předem zaslaných popisů (Vašek na lokalitách byl, ale je to již dávno) za pomocí krátkého lana slézáme do podzemí.

Když některého netopýra nepoznám, kouknu do Petrova “nápovědníku”

Výlez ze zatopené komory

Vylézáme, balíme lano, vyrážíme k další štole/jámě Bleskovec I. Naštěstí dnes máme správné souřadnice a docela dobré počasí a nehledáme vstup v mrazu, metru sněhu a se špatnými souřadnicemi jako kdysi Vašek s Pavlem K. Na místě kotvíme lano a dovnitř se vydává Kuba V., František a Tereza. Tereza si vypůjčuje sedák a věci na slaňování od Vaška. Po průzkumu vevnitř se po 10-15 minutách první objevuje na dně jámy Terka. Vylézá jen za pomoci přidržení se lana. Bohužel zapůjčený sedák si po sestupu do hlavní jámy nesundala, tak sedák pěkně vymáchala v bahně. Vašek ji děkuje, později odpoledne při praní sedáku doma nešetří některými slovy :-(.

TERKA vypadá nadšeně, Vašek už méně

Vstup do Bleskovce II nacházíme jednoduše, máme správné souřadnice Jdeme dovnitř skrz fošnami zajištěný vstup, poté se trochu plazíme. Za vchodem je skála značně zvětralá, dáváme pozor, abychom se nedotýkali stropu a stěn, které se velmi lehce sesypávají. Štola je známá opravdu pestrostí netopýřích druhů. K určení některých pomohl i Petrův “nápovědník”

Kontrolní den končí ve štole Brutus. (zapsal Vašek)

Konečně i jeskyně- do nich na hřebenu Kopce míří Roman L., Monika, Kuba V. a jejich kamarád Jirka. Na Kopcích  máme několik poměrně rozsáhlých jeskyní, ve kterých – jak také jinak- zimují hlavně vrápenci. Jeskyně jsou blátivé s mnoha vertikálními úseky a tak kontroly nejsou jednoduché. Zvláště v jeskyni Slimrovka, kde bez pomocí ostatních by se Kuba ze spodních částí nedostal. A to tam byl jeden jediný vrápenec.

Na poslední kontrolu do štol na svazích vysoké hory vyrážejí ( z původně 10 přihlášených) Petr., Honza F. a Vašek. Trochu jsme se báli, za opět nedošlo k zasypání vstupu do zimoviště  Weltkriegstolle, ale vše bylo OK. Jen netopýrů bylo méně než vloni. 

Výstup z Weltkriegstolle

Ale akce skončila až v pondělí, když Petrovi na rentgenu zjistili nějaké zranění v rameni, když prý chtěl odvalit tenhle balvan:

Balvan, co chtěl Petr odvalit

V Hedvice

The post Zimoviště netopýrů nestačí jen sledovat, ale také chránit. appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Předsednictvo schválilo rozpočet na rok 2026, proběhlo přijímání nových individuálních členů a byla navýšena částka pro projekt SpeleoGO na 100 000 Kč. Dočtete se také o vyjádření uznání skupině členů ČSS a o zhodnocení záchranné akce v jeskyni Svážná studna. Oběžník připomíná také nadcházející akce a další zprávy a novinky z činnosti ČSS.

Speleofórum 2026 se nezadržitelně blíží a proto otevíráme registrace přednášek, dětských prezentací, posterů a map. Upozorňujeme přednášející, že typická délka prezentace je 20 minut a žádáme o její přípravu ve formátu 16:9. 

Pro výročku již po druhé jsme vybrali penzion Bílá holubice, který vlastně leží přímo pod našimi zimovišti netopýrů – v Zálužné. Stejně jako v minulých létech, výročka to není pouze sezení nad papíry, školení, volby…. ale, také kontroly zimujících netopýrů v našich lokalitách, kterých máme v okolí opravdu mnoho. Ale postupně.

Pátek 23. ledna

Monika vede velkou skupinu do dolu nedaleko Bílé holubice. Přidali i naši kamarádi z krasu. Dnes jen seznámení s lokalitou, neboť chceme důl přemapovat, když mapa z roku 1999 zahrnuje pouze dolní patro a i to se stále mění, neboť chodby se stále propadají. A co večer? Program je jasný, když majitel Bílé holubice nám připravil 4  bečky.

Sobota 24. ledna

Postupně se do Zálužné sjíždějí skoro všichni členové ORCUSu. Jen ti nemocní a hlídači dětí zůstali nuceně doma. Cíle jsou jasné – kontroly stavu netopýrů v našich lokalitách.  První skupinu do dolů v údolí potoka Horník vede Jirka a s ním Marcela a Ondra. Některá vstupní dvířka jsou řádně zaledněná a bylo nutné uvolnit krumpáčkem a okolí trochu odkopat. Ve vstupní chodbě se opět nachází květináče a nějaké sáčky, což Ondru, který zde veškerý nepořádek před několika lety odklidil, docela, slušně řečeno, rozladilo. A jelikož jsme tyto tři štoly zvládli rychle.

Větší skupina mířila do významnějšího a mnohem většího zimovišťě netopýrů nad řekou Moravice. To je hodně rozsáhlé, tak měli všichni co dělat. Pepa, Pavel (toho vidíme po roce) Kuba, Jaryn, Roman a Roman st., Vojta a Vašek. Netopýři jsou tady i ve výše položených komorách, kde se musí vylézt komíny v základce. Toho se ujali lezci Kuba a Jaryn. Po kontrole spodních pater se dělíme a na horní patra vyráží Kuba, Jaryn, Pavel, Roman a Vojta. A nejen na kontrolu. Dolů s horních pater se musí sestupovat nepříjemným lomeným komínem, vysokým tak 15 m. Abychom učinili sestup bezpečným, rozhodujeme se nad komínem naistalovat kotvící bod s lanem.

Instalace kotvícího bodu nad komínem

Sestup komínem

Velkou skupinu vede Roman K., do dalšího významného zimoště u obce Čermná ve Slezsku. Dolů se musí 15m hlubokou vertikálou, ale do ní  Roman hází dvě lana, tak vše jde rychle. A na III patro se jdou podívat i naši hosté z Krasu. Z části zatopené chodby v břidlicové základce jsou unikátní. Jen škoda, že v kdysi nejvýznamnějším zimovišti netopýrů černých, je jich dnes jen pár kusů. Pro kluky možná štěstí, neboť v minulosti kontrolovat základku, kde byli barbastelly schované, znamenalo 8 hodin v podzemí. To by dnes ani nestihli večeři.

Sestup na II patro

Leny si vybírá hlavně baby a jde mapovat lokalitu, kterou si včera pouze prohlíželi. S ním Jana, Míša, Krista… Vloni byly komíny na vyšší patra vystrojeny lany (díky kamarádům z krasu, kteří do komínů navrtali  desítky nýtů, vylezli na patra a lana tam nechali). Ale i tak se musí vystoupit desítky metrů do horních pater, což některým dělá problém.

Do lokalit zimovišť netopýrů v údolí Čermenského mlýna vede akci Petr a s ním  Honza a Libor, Terka a Franta.  Prvním překvapením bylo, že barbastelly z klastrů nad vodní hladinou zmizely úplně, byly jen jednotlivě na stěnách, stropech a v puklinách. Během počítání Terka s Františkem měřili geologickým kompasem pro Lenyho výzkumy sklony vrstev hornin.

Do další  nedaleká lokality jsou zapotřebí broďáky. Ale  ne všichni měli broďáky. První šel jen gumákách Petr a prošel. Terka trochu nabrala, Honza prošel, ostatní měli broďáky své, nebo půjčené. Při zpáteční cestě ale všichni “gumákoví” nabrali vrchem a vodu doslova vylévali… naštěstí k autu to nebylo daleko a náladu všem zvedla kačena v Saigonu, kde jsme se potkali s ostatními skupinami.

Sobotní večer pak už patřil výročce. A nejen povinný program, také  přednášky o loňských expedicích, výklad a testy z bezpečnosti v jeskyních, kvíz o našich jeskyních  a činnosti ORCUSu… a také díky Vojtovi kytara se zpěvy. A hlavně veliké gratulace Bobkovi, neb slavil své padesátiny a k tomu mu Láďa napekl opravdu super speciální dorty. 

Když bobek slaví “padesátiny”

Sám autor skvělých dortů

A ti nejaktivnější byli oceněni hodnotnými cenami. Jako třeba Leny, který obdržel nesmrtelnou důlní lampou.

V neděli pokračujeme v kontrolách našich lokalit. Jenže to nebylo tak jednoduché. V noci pršelo a na zemi to mrzlo. Cesty, chodníky pokryl tak centimetr ledu. Odvážný Kuba chtěl odjet, ale jeho Octavia skončila 200 m od penzionu. K dolům jsme velmi opatrně vyrazili pěšky. Leny vedl opět mapovací skupinu  a Pepa s Pavlem, Jarynem a Vaškem zamířili na III patra, do našeho největšího zimoviště netopýra černého, zatím co Monika s kamarády z krasu na horní patra. A opět jich bylo skoro 2000. Samozřejmě nejvíce netopýrů černých. A třetí patro je po mrazivých dnes pěkně zaledněné a teplota je okolo +2⁰C, což netopýrům černým vyhovuje.

Sestup na II patro zimoviště

Sestup na střední patra lokality

Zaledněné III patro

Základku bohužel barbastelly opustily, a byly jich zde stovky

Za touto deskou bývá až 200 barbastell.       

Leny se svým babským mapovacím družstvem opět vyrazili  dokončit mapování. S ním Petr, Jirka … Ale většina se tam spíše šla podívat. Mapovalo se na horních patrech a tak opět přišla vhod technika SRT

The post Když “výročka” trvá 3 dny appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.