Jaskinia Niedźwiedzia – Medvědí jeskyně v masívu Králického Sněžníku (Śnieżnika) byla objevena v roce 1966 při těžbě mramorového ložiska v lomu Kletno III a v roce 1983 byla turisticky zpřístupněna. Jeskyně byla vytvořena krasovými procesy v čočkách předkambrických krystalických vápenců (mramorů).  Jejich stáří je okolo 600 milionů let. V květnu roku 2012 se speleologům podařilo proniknout v Jaskinii Niedźwiedziej do  neznámých, obřích partií, které byly nazvány  Sala Mastodonta a to byl náš cíl.

Tuto výjimečnou  domluvil náš kamarád speleolog z Bielsko Bialej Lubek. A nebylo to jednoduché, neboť Sál Mastodontů je návštěvám nepřístupný. U vstupu do jeskyně Pepu, Kubu, Honzu a Lubka čeká sám ředitel  Jaskinii Niedźwiedziej Artur Sawicki, sám aktivní speleolog. Dovídáme se, že do nových částí byla v bílých mramorových vrstvách již proražena chodba, dlouhá 160 metrů a tou se vydáváme do jeskyně. V jeskyni probíhají aktivní zpřístupňovací práce, procházíme po schodištích a visutých lávkách vyrobených z kompozitních materiálů. Tyto partie mají být zpřístupněny turistům v roce 2027 -2028, ale to se nám ani Arturowi moc nezdá. Do nižších pater povede asi 10 m hluboké točité schodiště. Na to že se pohybujeme v mramorech je jeskyně přebohatě vyzdobena nejrůznějšími sekundárními formami.

 

Velmi rychle upozorňujeme na Artura na několik problémů, které po zpřístupnění jeskyně turistům vidíme. Tím hlavním je skutečnost, že těsně nad hlavami jsou stovky křehkých stalaktitů, lehce dosažitelných rukou. Jak známe “turisty”, lámání krápníků a odnášení si jej jako suvenýr je jejich hobby. Bez zabezpečení síty nebo plexisklem to nepůjde. 

Co si ale vážíme, je skutečnost, že pří všech vrtacích, sbíjecích … pracích se snaží v jeskyni způsobit, co nejmenší její devastaci. Zvláště krápníkových forem, který z velké části překryli plachtami.

Sala Mastodonta je úžasná s krásnou bílou krápníkovou výzdobou. Sami sebe se tážeme, zda měla být turisticky zpřístupněna a zda toto dílo přírody nemělo být zachováno tak, jak jej příroda vytvořila.

 

 

 

 

 

 

 

The post Exkurze v Sala Mastodonta v Jaskini Niedźwiedziej appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

A nejen to. Ve dnech 27.7. – 2.8. se konečně uskutečnila dlouho odkládaná expedice do slovinského Krasu. Z Brna vyrazili Marcela Vargová, Petr Kolouch, Libor Pospíšil a Vít Lajner (ZO ČSS Geospeleos) zúročit bohaté Liborovy znalosti Slovinska, tamní karsologie, jeskyní, historického podzemí. Cílem bylo také navázat nové kontakty.

 Cílem byla periodická jezera zvané polje u města Crekvica. Identifikovali jsme v terénu mnohé otvory a jeskyně, kudy voda na jaře vyvěrá z podzemí a ve kterých do podzimu zase zmizí. Největším nález byl jeskynní systém golobina Požiralnik na lošském poli s délkou 850m a hloubkou 45m, který bychom v budoucnu rádi prozkoumali. Také jsme identifikovali a prozkoumali další jeskyně v okolí periodických jezer a mnohé izviry – v okolí Ajdovščiny, u zámku Sněžnik, Divlje jezero. V programu také nemohly chybět „evergreeny“ jako propadlé jeskynní systémy Rakov Škocjan a mohutná dělostřelecká tvrz Unška Kojliševka s rozsáhlým podzemím. V Rakov Škocjan jsme díky nízkému stavu vody pronikli do části jeskyní, které jsou normálně odříznuty vodou – mohli jsme obdivovat nádhernou krápníkovou výzdobu.

Z jeskyní jsme dále navštívili méně známou Planinskou jamu, která je opět velmi zajímavá válečnou historií a podzemním soutokem řek Rak a Pivka, z nichž se stává řeka Unica. Jeskyni byla aktivní mateřská kolonie Vrápence malého. Po akci jsme opět měli možnost posedět s místními jeskyňáři. V dalších dnech jsme díky Vítkovým kontaktům navštívili klubovnu Jamarski klub Temnica, prohlédli si malé museum jejich nálezů a v jejich doprovodu pak i velmi zajímavou jeskyni Krompirjeva jama, která sloužila za války jako základna italských vojáků. Významnými body programu byly také důlní expozice Pozemle Pece u Mežice, důl Raibl v Itálii a rtuťový důl v Idrii. Díky Vítkovým znalostem jsme na vlastní pěst pronikli do podzemí opuštěného dolu přes historickou štolu. V podzemí byly velmi zachovalé památky po těžbě, připadali jsme si jako v muzeu. Nic nebylo zničené, posprejované, rozkradené jako u nás – důlní vozíky, kolejnice, výsypky, tisíce brček na stropech, podzemní dílna, informační tabulky… vše bylo na svém místě, jako by právě včera odešli havíři. Nahlédli jsme také do historických štol v dalších patrech, obdivovali podzemní kapličku… Za zmínku stojí určitě návštěva měst Koper, Trieste (projeli se historickou lanovko-tramvají) a mnohá další místa spojená krasem a historií tohoto úchvatného regionu.

 

Díky Vítkovi jsme se mohli také seznámit s technikou skenování podzemí s pomocí lidaru na Iphone, věříme, že tato technologie bude využitelná i v našich jeskyních.
Všichni účastníci se shodli, že akci zopakujeme někdy na přelomu jara – léta 2027, abychom mohli vidět zatopená periodická jezera. Věříme, že také bude větší zájem od členů Orcusu.

 

 

The post Karsologická exkurze do slovinského Krasu appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

A je tu další akce s našimi kamarády Speleoklubu Bielsko-Biała, Tentokráte do propasťovitého systému Wielka Litworova (-300 m) v Tatrách. Ta už trochu prověří kondičku i zvládnutí SRT. Do Tater se vypravili M. Bolcková , R. Latečka, L. Michalík, J. Vávra a doprovázeli nás nestor speleologie Jerzy Ganszer -zvaný Prymula, Zofia Gutek, Jerzy Pukowski (podpůrný tým) – Speleoklub Bielsko- Biala a Kamil Polański – Speleoklub Tatrzański.

A jak to vše viděla Monika:

Sraz byl v pítek v  dolině Bialy Potok v oblasti Zakopaného. Plán akce na sestup do jeskyně Wielka Litworowa je následovný 3 hodiny k jeskyni, 6-7 hodin v jeskyni a pak pozdní návrat k autům.  

V sobotu brzy ráno vycházíme z parkoviště Dolina Malej Laki na vrcholky, kdy zdoláváme více jak tisíc metrů převýšení na 6 km úseku a první časový úsek udržíme. Jeskyně se nachází ve výšce 1.903 m.n.m. Počasí je na trek dokonalé, mírně oblačno, teplota akorát a žádné mlhy. Na vrcholku se nám otevírají nádherné výhledy.

Ještě ani nesundám těžký “speláč! ze zad a Jerzy už sjíždí první nastrojenou vertikálu :). Do hloubky -208 metrů se jedná o systém kratších či delších slanění. Už u první delší vertikály se jeskyně začíná monumentálně otevírat a ukazuje se ve své plné krásy. Výzdoba zde není, ale velikost prostor uchvacuje.

 

 

Dostáváme se do místa zvaného Sala pod Plytowcem. Je to největší dóm této jeskyně s velikostí 90m x 20m x 25m. Prostora se používá jako bivak pro delší pobyt v jeskyni a v rohu zde vytéká voda, kterou pijeme. Odkládáme přebytečné vybavení a jen s brzdou a “jumarem”pokračujeme dále. 

 

A teď to začíná být výživné, prostory se naprosto zužují, soukáme se velice úzkými místy hlouběji do jeskyně. Podruhé v životě jedu s brzdou připnutou na odsedce, protože bych s ní do těch úzkých vertikálních stupňů prostě nevlezla. Několik míst nás pěkně pomačká. Konečně stojíme na římse v -300 metrech, zdaleka se nejedná o konec jeskyně. Systém zde dále pokračuje, kde se napojí na jeskyni Wielka Sniežná. Jsme v systému, který je nejdelší a nejhlubší v Polsku. Celkově dosahuje hloubky – 808 m s délkou kolem 24 kilometrů. Jedná se o propojení 5 jeskynních systémů. 

Dost bylo kochání, Jerzyho časový plán neúprosně odtikává a tak makáme nahoru, ať stihneme vylézt na povrch v rozumnou dobu. Za 6,30 hodiny jsme všichni v pořádku venku. Teprve teď si můžeme gratulovat k podanému výkonu, všichni účastníci členové Orcusu si tady udělali svůj hloubkový rekord. Ale ještě musíme sejít z hor. Jerzy nás provádí zpět jinou cestou a ukazuje nám další vstupy do tohoto systému, nakukujeme do jeskyně Nad Kotlinami a Sniežná. Smráká se a za námi se rýsuji obrysy hor. I v podvečer je příjemná teplota. Jsme na parkovišti a loučíme se s našimi kamarády.

Děkujeme moc Jerzymu, že se nás opět ujal a provedl nás tímto úchvatným systémem, Kamilovi, který na nás vzadu dohlížel a Zošce a Jurkovi v podpůrném týmu. 

 

The post S kamarády Speleoklubu Bielsko-Biała do Wielka Litworowa appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Každoročně společně s organizací českého svazu ochránců netopýrů a  K3 Bohumín se podílíme na přípravě a průběhu již tradiční akce na konci měsíce srpna nazvanou Noc netopýrů. Stejné to bylo i poslední srpnový pátek v letním kině v bohumínském parku. Počasí opravdu přálo a tak se v parku sešlo na 250 malých i velkých milovníků netopýrů a zájemců o poznání jejich života.

Celou akci uvedl a konferoval Honza, pak se životem netopýrů všechny přednáškou seznámil Pepa, zatímco Míša, Petr a Giovana a Roman hlídali natažené sítě a pracně vytahovali chycené netopýry rezavé. Perfektní výstavu vypreparovaných netopýrů a dalších materiálů připravil ve svém stánku chiropterolog  Martin Gajdošík a v dalším stánku holky z K3 připravili různé soutěže pro děti. 

 

 

Pak se hlavně ti nejmenší mohli zblízka seznámit s netopýrem brvitým a netopýrem pestrým, které jsme jim představili.

Vše korunoval náš film o netopýrech a na závěr se všichni v několika skupinách vydali do parku, aby za pomocí ultrazvukových detektorů sledovali noční lovecké aktivity netopýrů. A měli i velké štěstí, když mohli pozorovat, jak se netopýři rezaví zrovna vracejí z nočního lovu, do jedné z dutin vysokého dubu, kterou už mnoho let sledujeme.

The post Další netopýří noc appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Je to už hodně dávno, kdy jsme jezdili trénovat, zkoušet nově vyvinuté a vyrobené prostředky SRT do propastí Jihoslovenského krasu. Zvonica byla naším nejčastějším cílem.  A teprve až nyní tam vyrazili Monika, Roman L., Dejv ze ZO Labyrint s průvodcem Tomášem Fussgänger – SK MEANDER.

V pátek večer přijíždíme k Tomovi domů do Háje. V sobotu ráno vyjíždíme na Plešiveckou planinu. Náš první cíl je jeskyně Zvonivá jáma s hloubkou -100,5m. Slaňujeme první šachtou -45 metrů o průměru zhruba 4 metry. Pohled do této propasti z lana je monumentální. Přecházíme prostřední kužel a míříme už rovnou dolů do obrovské komory o rozměrech 220m x 40m x 20m. Fotíme se u sloupu hrůzy s výškou 26 metrů a zapisujeme se do “vrcholové knížky”. V jeskyni jsou překrásné pagodovité stalagmity. Po zhlédnutí míříme nahoru. 

Po výlezu se přesunujeme k našemu druhému dnešnímu cíli jeskyni Kančí propast s hloubkou -123m. Svůj název dostala po kostře divočáka v sintru, jejíž stáří se odhaduje na 3.000 let. Jeskyně má úplně jiný charakter, řadou kratších slanění v užších prostorech se dostáváme na dno velké pukliny. Cestou míjíme unikátně vyzdobenou komoru se sintrovým jezírkem

 

Neděle ráno a poslední exkurze. Tom nám dává na výběr mnoho možností, ale spěcháme a tak vybíráme variantu Velká Bikfa -141 m. Jeskyně leží na Silické planině. Jedná se o puklinovou propast. Postupně proslaňováváme až k jezernímu dómu. Vody v jezírku je, ale vcelku skromně. Tom zde provádí stejně jako v některých svých lokalitách každý měsíc odečty košťákoměrů. 

Tímto děkujeme Tomáši Fussgängerovi za to, že nám ukázal místní jeskyně, které jsme chtěli navštívit a poznat tak historii Orcusu, kdy tyto jeskyně v sedmdesátých a osmdesátých létech  navštěvovali naši členové.

 

A nejen tam byli Roman L. s Monikou aktivní. Přidal se k nim Láďa a Kuba V., 

Vyjeli na pomoc při kopáčské akci – vytahování suťi a sedimentů pod vstupní 20metrovou propastí. Celkově jsme pomohli vytahat za oba dny 130 kyblíků v Hranickém krasu

 

 

 

The post Do propastí Jihoslovenského krasu a pomoc kamarádům ZO Aragonit appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Objevy v jeskyně Žánova díra nás nenechaly spát. Je nutné je dokumentovat, mapovat, nafotit. A hned vedle leží větší jeskyně Kyklop a ta slibuje také nějaká překvapení  a novou mapovou dokumentaci za pomocí laserové   technik. Hlavní útok na hlubiny Žánovy díry přišel 18 srpna. Pod vrchol Kněhyně Vyzbrojeni vrtačkami, sbíjecím kladivem a  mapovacím vybavení. vyrazili Kuba V., Monika, Láďa, Leny., Krista a Pepa.

 Samozřejmě do nových objevů chtěli všichni. Jenže ze vstupní pukliny vede na spodní patra opravu velmi úzká, “kalibrační” puklina. Nejdříve zkouší proniknout Pepa – vždyť Žánovu díru v r. 1981 objevil a zmapoval. Jenže za 45 let je vše jinak. Hrudník ho nepouští. Pak se o to pokouší Láďa a dopadl stejně.

 

Ale do Žánovky lehce proniká  Monika, za ní Kuba a nakonec se probíjí i Kristýna. Zatím co Monika s Kristou, Pepou narychlo vyškoleni ve fotografování,  dokumentují opravdu veliké nové prostory s vertikálami hlubokými až 10 metrů, Kuba sbíjecím kladivem rozšiřuje některé partie a pokouší se další objevy. Až na povrch je slyšet do hlubin padající balvany.

 

 

 

Pohybujeme se v v šedých godulských pískovcích, ale stěny nových objevů jsou opravdu hodně barevné a místy pokryty zajímavými nátekovými formami červené barvy

Ostatní ale také nezahálejí. Leny vede mapování v jeskyni Kyklop a hlavním jeho sekundantem je Láďa. A berou to opravdu poctivě. Po čtyřech hodinám v podzemí při mapování nejzazších partií se jim zdá, že někde z podzemí slyší upovídanou Moniku, která fotografuje v nových objevech Žánovy díry. Že by existovalo spojení mezi oběma jeskyněmi? A opravu v jednom z mapovaných výběžků se daří nejdříve navázat hlasový kontakt a po odstraněná několika balvanů si obě skupiny podávají ruce. Průlez je prozatím velmi malý a vede sesunutými balvany, které hrozí zřícením. A tak dokud průlezem neprojde speleolog, nelze jeskyni Kyklop a Žánovu díru považovat za propojené v jeden systém.

 

The post Jeskyně Kyklop a Žánova díra propojeny. Že by to byl objev roku 2026? appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Jeskyni Žánovou díru jsme sice objevili již v roce 1981 a  tehdy měla hloubku 12 metrů a délku chodeb 20 m. Ale při revizi v roce 1990 jsme zjistili, že v jeskyni došlo ke změnám. Což v beskydském pseudokrasu není nic nezvyklého. Průlez ze  vstupní chodby na spodní patra se zcela zavalil. Dva pokusy o otevření průlezu v dalších letech skončily neúspěšně. Až…….

Až kopacími pracemi na dvou akcích v roce 2020 (nejdříve Pepa s Romanem a pak Roman L., Monika, Krysta, Honza F. a Ondra) se průlez znovu podařilo otevřít a Monika s Romanem opět sestoupili do nitra “Žánovky”, aby zjistili, že jeskyně vypadá zcela jinak a je těžko průlezná. Zřejmě došlo k sesuvu pískovcových lavic a zavalení některých prostor. To ale nedalo spát Honzovi L. a Frantovi a v roce 2025 prolongačními pracemi otevřeli  další menší prostory.

Je 30 července 2026 a na Kněhyni se vypravují Monika, Roman, Kuba a Kuba junior, vyzbrojení řádným kangem. A jak to viděla Monika:

Nejprve vlézáme do Kyklopa a koukáme všude možně, zda-li někde nenajdeme další pokračování. Po seslezu po žebříku junior prolézá štěrbinu a prochází systém spodem až k lanu, které visí v levé větvi. Ve spodní chodbě zkoušíme najít další sestup, množství padající suti je značné, daří se nám najít 2 metry směrem dolů a končíme. Vracíme se zpátky po laně nahoru a ještě jednou slézáme žebřík a hledáme v pravé větvi. Nejmenší junior prolézá puklinu mezi balvany pod žebříkem, ale ani ta nikam nevede.  A zlatý hřeb akce jdeme do Žanovky, po Lenyho vrtací práci na poslední akci, plazivku prolézáme všichni. Kuba zaujímá pozici a vrtá, v pokračování určeném Romčou. Není to snadné i zde je dost málo místa, ale daří se a kámen se na horní části odštipuje a následně sedá do pukliny. Můžeme dále. Kuba shazuje pár kamenů, pokračování nevede po směru pukliny, ale dolů. Sestoupíme a otevře se úžasný pohled do velké rozsedlinové chodby. Sestupujeme 10 metrů po kaskádě, v rozporu na římsu, kterou pak slézáme do chodby. Prostory jsou zde poměrně velké a vybíhají oběma směry. Délka chodeb bude odhadem něco kolem 50 metrů Je zde, ale poměrně dost mokro, takže se do nás brzy pouští zima. Romča pak ještě zkouší převalit pár kamenů a leze do jednoho z komínu, ale nic moc dalšího neobjevujeme. Pak ještě sleze do pravé části, průlez na spodní patro je volný i po poslední kopací akci, kdy se Lenymu a Frantovi podařilo odkrýt chodbičku, zhruba 20 metrů dlouho, která vede směrem do Kyklopa – je však značně suťová. Na sestup na spodní patro v této části dáme lano, výlez z této části je bez něj dost obtížný. 

Jsme venku  a je parádní jeskyňařit v 30 stupních. Nahřátí míříme do malého Kyklopa. Po vlezu hned vidíme onen sestup dolů, ale od poslední kontroly před 6 lety je tam více spadaných kamenů. Je i vidět odkud mohli vypadnout, takže malý Kyklop jenom rychle prolézáme. Tuhle suť rozebírat nechceme. 

Je pokročilá hodina a míříme domů. Po cestě sbíráme odpadky – je zde spousta skleněných lahví. Narážíme na Mariánku a ješte se do ní rychle nasoukáme, jelikož jsou overaly úplně mokré vlezeme jen do vstupní části – preciznější prohlídku necháme na příště.

 

 

The post Objevy na Kněhyni appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Důl Black Hill jsme v roce 1986 zachránili před  zasypáním a tak  nám byl dán tak trochu do vínku. I proto se o něj staráme a tím nejsou myšleny jen kontroly dolu jako zimoviště. K sestupu na spodní patra slouží dvacetimetrová šachta a výstup na hraně šachty není nejpříjemnější. Proto jsme se rozhodli toto místo trochu upravit a současně vykácet již mohutný stromový a keřový nálet ve vstupní šachtě

Proto k Black Hillu vyrazili poslední červencový víkend Pepa, Roman, Vašek,Kuba Z., Roman  st. a pak nás doplnili i Jirka a |Kuba W.

Nejdříve úprava místa pro slanění na II patro.

Pro usnadnění výstupu ze šachty mezi I a II patrem byla na hraně šachty ukotvena ocelová podpora lana, která má zjednodušit přechod přes hranu šachtice. Velký dík patří i Romanovi st., který ocelovou podporu vyrobil.

 

 

Vyčistění vertikálního vstupu do Černého dolu (Black Hill) od náletů a křovin

Svážné stěny byly silně zarosteny lískovým, bezovým a javorovými již vzrostlými nálety, které překrývaly expozici do dolu. Nálety byly pokáceny a vytaženy na povrch nad ústí vstupní šachtice

 

 

A večer nastala zábava pro naše děti, vnuky …. díky skvělým soutěžím Markéty ..

 

A mezitím Monika a Roman tvrdě makali v krasu se skupinou Kerberos na prolongaci jeskyně Kamenný ponor a stihli vytransportovat 146 kyblíků.

 

The post Pracovní i zábavní soustředění na Black Hill i v krasu appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

V krasu Slovinska je bezpočet jeskyní a propastí s bohatou krápníkovou výzdobou. A ty přilákaly 17-19 července Moniku, Romana, Láďu a další kamarády Davida s ZO Labyrint, Míšu (vedl exkurze) ze skupiny Jána Majku a kamarády Jirku a Marci. Nakonec stihli tři propasťovité systémy a stálo to za to.

Systém Logarček. Dlouhý přes 5 km s hloubkou 120 metrů. Hned po počátečním slanění je jasné, že se bude jednat o velice nádherně zdobenou jeskyní. Mišo s Jirkou nás provádí zcela neomylně systémem úzkých krápníkových chodbiček k dalšímu slanění do spodních pater, ještě, že už cestu znají, ušetří nám to dost, tolik potřebného času. Horní patra jsou suchá s množstvím krápníků. Dolní patra pak změní charakter na blátivé chodby s obřími dómy. Nejprve jdeme směr Severní rokav. Blatna dvorana dostává svému jménu a doslova se kloužeme po zadku jejími síněmi. Ve Skalním rovu po chvilce trefujeme průstup skrze úzké a blatité plazivé systémy do obří chodby, kterou docházíme k jezerům. To je pro dnešní den náš točný bod. 

 

Na druhý den nám Mišo domluvil u místních jeskyňářů otevření jeskyně Netopirjeva jama pri Orleku.   Má délku 370 m s hloubkou -46 m (-80 m v jamarské věži). Sebou máme více jak 120 metrů lan a používáme vše, navíc v propasti padla 80 m lano a v pytli zbývá necelý metr , opět můžeme jenom děkovat, že jsme zde s Mišem, který má informace nejaktuálnější. Nepatrnou dírou v zemi se soukáme úzkým zřejmě střílením prostorem až k prvnímu slanění, které nás svede na římsu nad propast. Ani z ní však není dno, na které dále míříme vidět. Ústřední propast je monumentální nejen výzdobou, ale i svými expozicemi, při které se tají dech. Po 80 metrovém sestupu s přepínkami „pod převisy a v luftu“ nutno říci, že cesta sestupu je vedena perfektně. Dole nás čeká další slanění užší chodbou, kde se ukrývá z jeskyně to nejlepší. Výzdoba v síni, do které se dostaneme je neskutečná. V komínech jsou lana vedoucí do výzdoby, a tak si prohlížíme tuto nádhernou síň i shora

 

Poslední den brzy ráno a už jsme zase v cajkách a slaňujeme jeskyni MT11 (Materija). Jeskyně má délku 350 metrů s hloubkou -70 metrů, ale výzdoba a nádherně obrovské dómy opět potěší jeskyňářské oči. Průchod na spodní patro je opět natolik nepatrný, že jsme rádi, že Mišo ví, kde přesně je

Děkujeme Míšovi z oblastné skupiny Jána Majku za to, že naplánoval takto nádherný prodloužený víkend v těchto famózních Slovinských jeskyních a samozřejmě všem účastníkům za neúnavné tahání vaků, lan a potřebného materiálu, abychom se dostali do těch nejkrásnějších prostor skrytých hluboko v podzemí.

Ubytko zařizuje Láďa a luxusně. Trochu se bojíme, po tom co vylezeme z jeskyně zamazaní blátem, jestli jsme neměli zvolit radši nějaký místní speleokemp. Hned po příjezdu je jasné, že majitelka penziónu nebudeme mít s „jamaři“ žádný problém a nad tím, že ji na prádelní šňůře visí plno špinavých overálů jen mávne rukou , načež kluky pošle k sousedovi do sklípku pro místní vínko.

Dle zápisu Moniky

 

 

The post Do krasu Slovinska appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Jeskyně se nachází na jižním svahu hory opice, v nadmořské výšce 1045 m n.m.. Vstup byl otevřen ve východním závěru terénní rýhy, hluboké okolo 10 m, dlouhé více jak 50 m táhnoucí se  ve směru SZ-JV. Trychtýřovitý vstup přechází v otvor mezi skalními bloky o velikosti 0,5 x0,3 m, který pokračuje kolmým stupněm asi do hloubky 6 metrů. Jeskyně pokračuje domem o rozměrech 8×1,5 m a výšce 8m.  Na  konci domu jeskyně pokračuje stupněm vysokým  asi 3 m do výše položené chodby o obdélníkovém profilu (4×1 m). Závěr jeskyně tvoří asi 30 cm široká puklina, jejíž dno je vyplněno balvany a sutí.

Objevena v roce 2024

 

 

 

 

 

The post Jeskyně Ropický dom appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Se speleology Speleoklubu Bielsko-Biała jsme spolupracovali od roku 1980. Vždyť to jsou jeskyňáři, kteří se snaží o objevování jeskyní v Beskydském pseudokrasu – stejně jako my, akorát na polské straně. Ale nejen v pseudokrasových jeskyních Moravskoslezských Beskyd jsme se potkávali. Společné sestupy do propastí Vysokých Tater, společná expedice při pokusu o nalezení pokračování systému Spluga della Preta (-990 m), výzkumná expedice na hřebenech Západního Kavkazu….

Výzkum na hřebenu Laganaki na Západním Kavkaze v roce 1989 byla naše poslední větší výprava. Pak ještě účast Lubka na výpravě v Norsku v r. 1996…  Ale nyní se naše spolupráce se členy Speleoklubu Bielsko-Biała opět rozjela. Zvláště po tom, co jsme zjistili, jak významné a rozsáhlé objevy pseudokrasových jeskyní se jim v posledních letech daří. Hlavně díky aktivitách Pawła Gądka a jeskyňářům kolem něho. 

Nejdříve společné sestupy do vertikálních jeskyní na Wyžinie, kam vyrazili Monika, Roman a Milan. To byla rozcvička na další speleoalpinistickou akci, tentokráte  náročnější v  systému Wielka Litworowa (-300 m) ve Vysokých Tatrách na konci měsíce srpna. Do jeskyní na Wyžinie nás samozřejmě doprovází nerozlučná dvojka Jurek a Jurek, neboli Jerzy a Jerzy, kteří v minulosti byli s námi na řadě společných akcí. Stále skvělí jeskyňáři.

 

 

 

 

 

 

A do pseudokrasu Beskidu  Małego vyrazil Pepa s Lubkem. Podívat se na některé neznámé jeskyně.

 

 

 

 

 

The post S kamarády Speleoklubu Bielsko-Biała opět po 37 letech appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Když v květnu se podařilo Monice a Martinovi “vykopat” na svazích hřebenu Lukšince po Lysou horou vstup do neznámých podzemních prostor pronikli do nevelké jeskyně nazvané Slivka. Na této akci bylo naplánováno mapování této jeskyně a pokus o nalezení případného pokračování.

Tentokráte vyrážejí v pekelném vedru na svahy Lukšince Monika, Martin a Pepa. Nejdříve do objevené jeskyně Slivka. Pokusy o nalezení pokračování jeskyně, vytvořené v balvanitém svahu a suti nevedly k objevům. Navíc jsme konstatovali, že nepevné stěny jeskyně, s množstvím volných balvanů a suti při jakýchkoliv prolongačních pracích by hrozily zborcením.

Jeskyni mapujeme- tedy poprvé se mapování ujímají Monika s Martinem.

 

 

Ale ještě nekončíme. Před několika lety jsme objevili puklinovou nevelkou jeskyni Romanka. Dosud jsme se v této jeskyni nepokoušeli o nějaké prolongační práce. Proto se o to pokoušíme dnes. Jediná puklina, hluboká asi 3 metry která tvoří jeskyni, je opravdu velmi úzká. Nejdříve se pokouší prohloubit jeskyni Monika, ale kameny na dně jsou těžké a tak ji střídá Martin. Marno odklízíme kupu kamenů, jeskyně nemá pokračování.

 

 

Ještě jeden objev kontrolujeme. Možný vstup do podzemí nazvaný Paznehtík, Na minulé akci se podařilo za pomocí lanového navijáku vyklidit veliké balvany a otevřela se prostora, svědící o možném dalším pokračování do podzemí. Ale chce to opravdu hodně kopání. Jenže stěny odkrytého skoro vertikálního vstupu jsou hodně nepevné a i pří této kontrole se na nás sype suť a kameny.  No Pepa moc nadějí této lokalitě nedává, ale naděje na objev  je vždy.

 

The post Dokumentace objevů a pokusy o nové appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Pro malé i velké jsme  natáhli stometrový alpský traverz nad řekou Odra. Byl to již 21 ročník této tradiční akce. A překonání traverzu si přijelo vyzkoušet několik stovek dětí, rodičů i prarodičů. Jako vždy všichni byli nadšeni- a to nejen za to, že mohli přes řeku zadarmo ! A ještě ti nejmenší obdrželi trička, magnetky a logem traverzu, sladkosti….. Tak zase za rok !!!

 

 

 

 

The post Alpský traverz nad Odrou 2026 appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Každý rok  na jaře nám pracovníci Biskupských lesů zapůjčí svou chatku Leopoldka, abychom ji mohli využít při našem pracovním soustředění na Kněhyni.  A každý rok někoho na tuto akci přizveme. Tentokráte 9 kamarádů ze ZO ČSS Geospeleos. A za nás se přidali Monika, Roman, Kuba V., Libor, Honza L. Pepa a host Martin.

A co vše se dělo? Program byl nadmíru bohatý.

Explorace, dokumentace jeskyněk nad Suchým potokem 

Monika s Pepou prováděli  fotodokumentaci bradavičnatých forem na stěnách jeskyně Maršl. Na svahu se pokoušeli  o objevy dalších jeskyněk.  Před vstupem do nevelké „jeskyňky“- převisu pod velkým skalním blokem byla umístěna fotopast na sledování  případného využívání skalních úkrytů na svahu nad Suchým potokem různými živočichy.

V jeskyňce č.3 (Průlezná) nad Suchým potokem se podařilo najít boční asi 3m dlouhou chodbu, vytvořenou mezi skalními bloky. Chodba vysoká asi 60 cm je velmi úzká. Průlez do ní asi 25-30 cm

 

Ve stejné době mezitím  Kuba s Romanem provázení kamarády s Geospeleosu Kněhyňskou jeskyní a jeskyní Cyrilkou, samozřejmě s hlavním cílem odečíst výsledky z “Košťákoměrů”. A večer nemohl chybět oheň a kytary, neboť  kluci s  Geospeleosu hrají skvěle.

Další den vyrážíme do různých směrů.

Monika, Roman a Kuba vedou akci na Lukšinci. Zatím co Kuba s Romanem vedou exkurzi v Ondrášových dírách, Monika s Martinem opět zkoušejí štěstí při exploraci na SZ svazích Lukšince. A opravdu úspěch se dostavil. A jak to popisuje  Monika?

Asi  10 metrů od vstupu do Ledové jeskyně nás zaujal malý otvor mezi skalními bloky, ze kterého bylo zahájeno vytahování suti a drobného kameny. Do vzniklého malého otvoru se podařilo Monice nahlédnout a před ní se otevřely poměrně veliké podzemní prostory. Průlez je ale malý a do podzemí nelze proniknout. Naštěstí je vstupní prostor stabilní, a tak se dá opatrně rozebírat vše, co brání v cestě do jeskynní dutiny. Asi po dvou je průlezný otvor natolik veliký, že se daří Monice a Martinovi  proniknout do  menší suťové jeskyně, kterou nazvali Slivka (po jednom z objevitelů). Podzemní prostor se dělí do dvou větví. Bohužel je jeskyně vyplněna suťové pole a balvany  a určit další pokračování jeskyně je složité. Odhad délky větvených chodeb bude tak zhruba do 15 metrů. Mapování, fotodokumentace a další práce bude cílem další akce.

Honza s Pepou v údolí ještě nakládají Kristu a vyjíždějí na svah Smrku, kde již v minulosti Leny objevil nadějné místo, kde by se mohla nacházet nová jeskyně. Několik let zde probíhají otvírkové práce. Do jeskyně se zatím nedostal, ale je už v hloubce více jak 3 metry. Jenže každý rok deště do vykopané lokality opětně stáhnou množství sutě a hlíny a tak se začíná znova kopat. Tak tomu bylo i tentokráte. Vytahování kýblů se sutí letos Leny zpestřil instalovaným kladkostrojem a tak tahání kýblů pro Pepu a Kristu bylo o něco lehčí. 

 

The post Leopoldka 2026 aneb soustředění na Kněhyni 2026 appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Více jak 25 let vedeme speleoalpinistický výcvik studentů Bezpečnostně-právní akademie Ostrava. Výcvik probíhal v minulosti na různých místech- na Kružberku, na Mečové, ale v posledních létech již v Malých Svatoňovicích na trenažéru Báňské záchranky, na Čížkových kamenech , na vyhlídkové věži na Žaltmanu. Tentokráte dva kurzy vedli Ondra s Liborem,  a druhý Vašek, Franta, Martin a Monika.

Jako každý rok studenti procházeli jak výcvikem speleoalpinismu počínaje uzly a konče výstupem a sestupem po laně. Trochu skálolezení na Čížkových kamenech, slaňování a na závěr proplazení se všemi kanály školního střediska . Jako již tradičně naši instruktoři vše skvěle zvládli a pochvalovali si i studenty. A jako každý rok vše jistilo pivo Krakonoš. Prý též skvělé

 

 

 

The post Tradičně speleoalpinistický výcvik studentů BPA Ostrava appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Svahy v Beskydách jsou bez sněhu a my opět vyrážíme do známých míst, ve kterých jsou výrazné znaky po svahových procesech a kde jsme v minulých létech již objevili, spíše vykopali nové pseudokrasové jeskyně. Žádné veliké podzemní systémy, spíše díry pro jednoho jeskyňáře, ale snad se jednou štěstí usměje a objev bude stát za to.

Již před týdnem  na SV západní svah vyrazili pouze s lehkým kopacím nářadím Roma, Kuba, Monika a Kuba. Jedno místo si poznačili Monika s Romanem již v zimě, když našli zajímavý “mastný flek”, neboli odtáté místo. Tak nezbylo než začít otevírat nevelký otvor pod velkým balvanem. Brzy má díra již několik metrů hloubky, ale balvan nad vstupem stále hrozí zavalením. 

Nebezpečí spadu balvanu nad případným objevem se rozhodli vyřešit nyní. A nářadí doplnili “hupcukem”, který vynesl na hřeben neúnavná Kuba. A jak akci viděla Monika:

Hupcukem byly vytaženy kameny, pod kterými nebylo bezpečné dále kopat. Povedlo se rozšíření vstupní pukliny k bezpečnému pokračování v práci. V původním směru se dalo prokopat o další metr. V druhém směru to nepouští nikam. Z důvodu absence jakékoliv skalní stěny, kdy podkopáváme pouze velké kameny, práce ukončujeme. Vstup zabezpečujeme fošnami, dřevem a stromem. Po zimě se pokusíme vstup znovu prozkoumat, pokud se bude jevit dále jako nevhodný, zaházíme ho. V okolí objevujeme další možné vstupy. V jeskyni Romanka – J. Vávra, R. Latečka vytahují pár kamenů, lokalita se jeví nadějně, další práce na tomto hřebenu budou směrovány zde. Dále se také podařilo narazit nedaleko vstupů do Malé Ondrášovy jeskyně na další otvor, nutné také zkusit prokopat.

ps. Jeskyni Romanka jsme objevili v minulých létech, ale kopání   úzké chodbě jsme nezačali.

 

The post Pokusy o objevy pod Lukšincem appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Poslední dubnový víkend byl opravdu byl hodně nabitý. Hlavní akcí bylo Speleoforum, kde byl ORCUS  hojně zastoupený. Leny to celé dirigoval a prezentoval výsledky expedice TROMS 2025 a ve  sborníku Speleofora zase Pepa popisoval naši expedici Murcia 2025.  Samozřejmě bohatě se naší členové zapojili i do podzemních exkurzí. Ale mnohem aktivnější byla druhá skupina, která se pokoušela o objev nových jeskyní na Lukšinci.

Dojmy z terénní exkurzí byly různé. Ti co byli ve Spirálce si stěžovali na špatný stav žebříků, ti co byli v Lipovecké ventarole – Jiné dimenzi nakonec místo techniky SRT si vyzkoušeli hlavně plazení (neb bylo poškozené lano)

Podstatné bylo, že zde setkali mnozí, co se celý rok nevidí a některá setkání byla fakt nečekaná.

 

 

Za to na Lukšinci si Monča, Roman, Kuba a Láďa trochu mákli a podařilo se jim proniknout někam pod povrch. Jestli to bude opravdu objev ukáže budoucnost.

 

The post Někteří se pokoušeli o objevy v Beskydách a jiní zářili na Speleoforu appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Návštěva u kamarádů  z Geospeleosu nebyla jadnoduchá. V pátek odpoledne vyrážíme směr Praha na domluvenou návštěvu u kamarádů z Geospeleosu. Naštěstí auto s bečkou projíždí špatnou dopravní situaci velice zdatně a doráží na místo první. Druhé auto chytá jednu dopravní nehodu za druhou a dojíždí až k pozdnímu večeru. Ubytováváme se v trafačce i kolem ní a utíkáme se ohřát k ohni. A kdo? M. Bolcková, R. Latečka, J. Lenart, J. Vávra, L. Pospíšil, L. Michalík – Orcus, J. Sýkora, M.Zmelty

V sobotu ráno vycházíme z trafačky již v overálech a míříme k jeskyni Arnoldka. Před vstupem se dělíme na dvě skupinky, první jsou nadšení plazivkáři a druhá, která nemá ambice matlat se v blátě . Společně se ještě vnoříme do vstupních partií a následuje domluvené rozdělení. Ovšem i druhá skupina se musí občas dost plazit. Od začátku je jasné, že se bude jednat o velice krásnou exkurzi, nejen proto, že je Arnoldka jedna z nejdelších jeskyní v Čechách, ale jedná se také o jednu z nejhlubších (-111 m). Procházíme spodní patra nazvaná Jezerní dóm, kde je v tuto chvíli po jezírku jen blátitá stopa. Po zdolání Hlavního tahu míříme do Bludiště. Tam se pozdravíme s druhou skupinou, kterou čeká zase náš okruh. No délka jeskyně je monumentální. Po prolezení Bludiště přichází na řadu Panoptikální tah – bonus pro plazivou skupinku. A prakticky kloužeme, často hlavou dolů po spoustě bláta skrz úzká místa až na konec. Cesta zpět už tak hravá není, bláto lepí takže v úzkých místech musí člověk zabrat, aby se vysoukal nahoru do zálomu v lepkavé hmotě. Nikdo ze skupinky však nelituje, že si i tento zřejmě méně tradiční okruh prošel. 

Druhá skupinka je již venku, a tak spěcháme na společný oběd. Ovšem po krátké chvilce je nacházíme v zabahněných overalech postávat s pivem v ruce na zahrádce v místní hospodě. Takže oběd se bude muset uvařit, ještě, že Kuba naložil maso pro všechny. Čeká nás totiž odpolední exkurze do jeskyně Podtraťová, tam se nejvíc těší potápěči. 

Na trafačce vaříme rychlý oběd a už nabalujeme auta a vyrážíme směr na Podraťovku. Jeskyně má celkově délku chodeb 180 m, suchých je však pouze jen 40 m. Ale ten pohled na vstupní místo ponoru (-67 m) je nádherný

Po exkurzi se vracíme zpět na trafačku, hodíme do sebe něco k snědku a přesunujeme se na Solvayovy lomy, kde se dnes koná jeskyňářský hudební večer. Přicházíme na místo a můžeme si prohlédnout všechny expozice, kratší štolku a dostáváme i výklad o historii. Hned poté začíná hudební večer, kluci jsou profíci, lepší koncert pod hvězdnou oblohou si nelze přát.

Neděle ráno a poslední exkurze. Jeskyně Čerinka (neboli Palachova propast). O té dostáváme info, že je propasťovitá, náročná a je kam padat. Po slezení žebříků na První horizont vtipně konstatuji, že se vlevo nepůjde, protože se jedná o SRT sestup, a že půjdeme vpravo. Hned co nás dojde průvodce, zkonstatuje, že vpravo je slepá Žabí chodba a jdeme vlevo .

 

Jeskyně je nádherná, ale poskytnuté info nelhalo: rozpory ve výšce, šplhání do stropů, kluzká lana a hlavně všudypřítomné bláto, které postupně pohlcuje vše a všechny. Dostáváme se do Větrné chodby, kde nás čeká ojedinělý zážitek, průchod úzkou strmě nahoru vedoucí chodbou na čelbu. Bláto vtahuje holinky i osoby v nich a každý krok je těžší a těžší. Jediná radost je, že nazpátek to snad pojede samo. Probíjíme se na čelbu. Overaly změnili barvu z červené na světle hnědou. Prohlížíme čelbu a pracovní místo, kde se kluci pokoušejí nalézt další části jeskyně. Otáčíme se zpět, naštěstí to opravdu místy jede . Vytáhnout foťák se ale neodvažuje nikdo. Zcela zablácení míříme zpět k Řícenému dómu okružní trasou. Zde nás čeká rozpor nad značnou výškou v puklině, rukavice nejdou už do ničeho a nikoho utřít, tak budou muset držet i tak . Dostáváme se zpět a po třech hodinách vylézáme na povrch. Na světle teprve vynikne to, jak teď vskutku vypadáme. Tak tohle bude fuška vyprat.

 

Moc děkujeme skupině Geospeleos, že se nás ujali a provedli nás ve svých lokalitách, připravili nám skvělé ubytování, program i úžasný večer v Solvayových lomech a díky nim máme spoustu nezapomenutelných zážitků.

Zapsala Monika

 

The post Návštěva u Geospeleosu appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Když při únorové kontrole netopýrů v dole Špirutky Horní štola zjistila Monika s Kubou, že do podzemí lidé naházeli hromady odpadků, nemohli to tak nechat. A o Velikonocích na Špirutku opět vyrazili. Kuba Vávra obětavě zajistil  nákladní automobil, společně s Monikou vytahali z dolu hromad odpadků, naložili na korbu a odvezli do sběrného dvora. 

Zajímavé byly i výsledky následné kontroly netopýrů  v dole. Počty se moc nezměnily. Naopak od kontroly v únoru se zvýšil stav netopýrů brvitých ze dvou kusů na 6 kusů a netopýrů velkých bylo stále 6 kusů. Asi nevědí, že venku je už jaro :-). 

Vstup byl opatřen  zámkem s číselným kódem. Kód je stejný jako číslo naší ZO ČSS.

The post Úklid v jednom zimovišti netopýrů appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

Většina zimovišť netopýrů, které sledujeme představují  stará opuštěná  díla Jeseníků a Oderských vrchů a druhá polovina února, to je pro naše členy opravdu super náročná. Čeká nás 15 lokalit rozložených od Lidečka po Rejvíz. A kontroly v některých jsou hodně náročné. Zvláště pro ty naše členy, kteří umí určit 14 druhů netopýrů, které jsme objevili na našich zimovištích a další 4 druhy v letních úkrytech.

Na první kontroly vyrazili Monika s Kubou V. na hřebenu Juračka, v lokalitách které nazýváme “Špirutky” . Čtyři nevelké štoly nejsou na kontrolu netopýrů příliš složité, na sestup do jedné z nich potřeba desetimetrové lano. Sčítání netopýrů není jediný cíl. Do dolů lidé naházeli haldy odpadků a se snaží Monika s Kubou vytahat na povrch. Jenže v jedné z lokalit je taková halda všeho možného, že na vytažení bude třeba pevné vaky a zvláštní akci.

Vstup do jedné z lokalit je zarostlý náletovou vegetací a tu také stačili odstranit. A nejen to, Kuba vyzbrojen patřičným nářadím stihl opravit uzávěry na dvou lokalitách.

 

 

Jaro se rychle blíží a netopýři, kteří se nebojí zimy  jako netopýři černí a severní začnou zimoviště opouštět. Proto i my musíme být rychlí a kontrolujeme naše největší zimoviště. Barbastelly ještě spí, ale stačí sekunda světla a už se začínají vrtět. I když v podzemí vládne zima a dno chodeb je stále zaledněné a teplota se blíží nule.Proto rychle spočítat a ven.

 

Tady se barbastellám líbí, když mají klid a teplotu okolo 2 stupňů celsia

A ve stejný den míří větší skupina na zimoviště netopýrů nad Rejvízem, na hřeben Bleskovce.

Vašek, Kuba V., Terka s Frantou a Honza V. mají sraz na rozcestníku nad Rejvízem. Vašek aby všechny naladil vzpomíná jak kvůli rychlosti Pavla K. a hledání souřadnic vstupu do štoly přišel kdysi málem o prsty na nohách, které mu trochu omrzly. Dnes je ale méně sněhu, který rychle taje a teplota pár stupňů nad nulou. Tak snad dnes omrzliny nehrozí, zvláště když se Vašek na hřebenu již orientuje. První zastávka je jáma U vodárny. Po chvíli hledání za pomoci předem zaslaných popisů (Vašek na lokalitách byl, ale je to již dávno) za pomocí krátkého lana slézáme do podzemí.

Když některého netopýra nepoznám, kouknu do Petrova “nápovědníku”

Vylézáme, balíme lano, vyrážíme k další štole/jámě Bleskovec I. Naštěstí dnes máme správné souřadnice a docela dobré počasí a nehledáme vstup v mrazu, metru sněhu a se špatnými souřadnicemi jako kdysi Vašek s Pavlem K. Na místě kotvíme lano a dovnitř se vydává Kuba V., František a Tereza. Tereza si vypůjčuje sedák a věci na slaňování od Vaška. Po průzkumu vevnitř se po 10-15 minutách první objevuje na dně jámy Terka. Vylézá jen za pomoci přidržení se lana. Bohužel zapůjčený sedák si po sestupu do hlavní jámy nesundala, tak sedák pěkně vymáchala v bahně. Vašek ji děkuje, později odpoledne při praní sedáku doma nešetří některými slovy :-(.

Vstup do Bleskovce II nacházíme jednoduše, máme správné souřadnice Jdeme dovnitř skrz fošnami zajištěný vstup, poté se trochu plazíme. Za vchodem je skála značně zvětralá, dáváme pozor, abychom se nedotýkali stropu a stěn, které se velmi lehce sesypávají. Štola je známá opravdu pestrostí netopýřích druhů. K určení některých pomohl i Petrův “nápovědník”

 

 

Kontrolní den končí ve štole Brutus. (zapsal Vašek)

Konečně i jeskyně- do nich na hřebenu Kopce míří Roman L., Monika, Kuba V. a jejich kamarád Jirka. Na Kopcích  máme několik poměrně rozsáhlých jeskyní, ve kterých – jak také jinak- zimují hlavně vrápenci. Jeskyně jsou blátivé s mnoha vertikálními úseky a tak kontroly nejsou jednoduché. Zvláště v jeskyni Slimrovka, kde bez pomocí ostatních by se Kuba ze spodních částí nedostal. A to tam byl jeden jediný vrápenec.

 

Na poslední kontrolu do štol na svazích vysoké hory vyrážejí ( z původně 10 přihlášených) Petr., Honza F. a Vašek. Trochu jsme se báli, za opět nedošlo k zasypání vstupu do zimoviště  Weltkriegstolle, ale vše bylo OK. Jen netopýrů bylo méně než vloni. 

 

Ale akce skončila až v pondělí, když Petrovi na rentgenu zjistili nějaké zranění v rameni, když prý chtěl odvalit tenhle balvan:

 

The post Zimoviště netopýrů nestačí jen sledovat, ale také chránit. appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.