Ve dnech 4. – 7. 10. 2024 proběhl v Odrách osmý ročník konference České podzemí. Velká část odborných příspěvků byla letos zaměřena na průzkum a historii těžby břidlice na Odersku. Abstrakty jednotlivých příspěvků naleznete zde.

V předvečer konference se mohli účastníci naladit při autorské projekci dokumentu Lumíra Moučky „Zpívající břidlice“.

Děkujeme všem účastníkům za jejich přízeň, partnerům za podporu a spolupráci a zvláštní poděkování patří městu Odry, které se role hostitele ujalo s nevšední vstřícností a skutečným osobním nasazením.

Program

Anotace přihlášených a potvrzených příspěvků VIII. ročníku konference České podzemí .

Finální program

Vítejte v krajině břidlice

Alena Zemanová (Město Odry)
Libor Helis (Město Odry)

Krajina břidlice, jedinečná pohornická krajina rozkládající se na území Nízkého Jeseníku. Oblast poklidných vrcholků, hlubokých údolí a zalesněných strání, do kterých se statečně zařezávají mladé dravé řeky Odra a Moravice. Hornina zvaná břidlice se zde těžila po několik staletí, svým sametovým vzhledem zdobila střechy mnoha domů. Hornictví nechalo v krajině jedinečný otisk, třpytivé odvaly břidlic, ruiny hornických staveb v okolí jámových a stěnových lomů. Nejpřitažlivějším tajemstvím Krajiny břidlice jsou desítky starých dolů na břidlici, ohromující doklady těžké lidské práce. Podzemí ukrývá dlouhé klenuté chodby vyskládané z kamene, malé i nepředstavitelně velké dobývací komory, kilometry vyražených štol. Vydejme se za poznáním této zajímavé krajiny.

Geomorfologie starých důlních děl

Jan Lenart (Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity)

Stará důlní díla musíme chápat striktně skrz legislativu a hornickou historii! Anebo nemusíme? Dlouhodobým působením zvětrávání a různých typů eroze v nich probíhají geomorfologické pochody a vytvářejí se specifické formy reliéfu. Nepodobají se stovky let od odchodu posledních horníků staré důlní prostory spíše jeskyním? Jde stále o důl, když už v něm dávno dominují přírodní procesy jinak spojované výhradně s jeskyněmi?

Důl Cínovec a jeho Quartalszeichen

Ondřej Malina (Národní památkový ústav)
Lukáš Falteisek (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)
Petr Olišar (SG Geotechnika)

Důl Cínovec, respektive jeho česká část, je v současnosti velkým komplexem důlních děl nejrůznějšího typu, které však mají původ převážně ve 20. století. V jednom ze svrchních pater se nicméně dochovala pozoruhodná chodba s řadou letopočtů z 18. století a značek, které pracovně nazýváme úkolové. Jejich význam může být minimálně dvojí a každopádně představují pozoruhodný a zdá se i výjimečný nálezový soubor.

Od opuštěných dolů ke globální diverzitě prokaryot

Lukáš Falteisek (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)

Dnešní odhad celkového počtu druhů bakterií a archeí na Zemi dosahuje řádů 10¹¹ až 10¹². V běžných prostředích jsou tisíce druhů na gram materiálu. Složení společenstev se mění zhruba podle podmínek, ale vykazuje velkou roli náhody. Když nachodíme desítky kilometrů po opuštěných dolech, můžeme najít vývěry podzemních vod, které díky specifickému chemismu hostí dokonale definované mikrobiální komunity. Pro složení a diverzitu těchto komunit platí zákonitosti, které dokážeme pochopit a plynou z nich netušené jevy. Přednáška bude o tom, co jsme o nich zatím zjistili a jak to může ovlivnit současnou mikrobiologii.

Od objavu bridlicovej štôlne až po vybudovanie Miniexpozície ťažby a spracovania bridlice v Marianke

Roman Lehotský (Spolok Permon Marianka)

Pri čistení starej pivnice v Marianskom údolí bolo náhodu objavené jej pokračovanie do zatopenej bridlicovej štôlne. Už vtedy vznikla myšlienka založiť občianske združenie a vybudovať tu malú muzeálnu expozíciu, ktorá by návštevníkom pripomínala takmer zabudnutú banskú históriu obce Marianka. Po dôkladnom zdokumentovaní bridlicovej štôlne nasledovala v roku 2014 výstavba vstupného portálu, čím vznikol podzemný priestor, v ktorom členovia Spolku Permon Marianka postupne budujú Miniexpozíciu ťažby a spracovania bridlice v Marianke – najmenšiu banskú expozíciu na Slovensku a zároveň jedinú zachovanú štôlňu na ťažbu bridlice na Slovensku. Tá prezentuje fotografie zo zatopenej bridlicovej štôlne, jej mapu, bývalý podnik na ťažbu a priemyselné spracovanie bridlice, výrobky z marianskej bridlice a jej skameneliny, dobové pohľadnice, či majiteľa podniku Francúza Paula Eugènea Bontouxa. Najvýznamnejším výrobkom z Marianky boli školské písacie bridlicové tabuľky, ktorých sa tu v sezóne vyrobilo denne 5-8 000 ks. Vyvážali sa do Európy, Orientu i Ameriky. Aj o tom bude naša prezentácia.

Budoucnost břidlicových dolů v Nízkém Jeseníku: Možnosti obnovení těžby a alternativní využití

Kristýna Schuchová (Ústav geoniky Akademie věd ČR)

V celém Nízkém Jeseníku je více než sto starých a opuštěných břidlicových dolů. Během výzkumu těchto dolů často padaly klíčové otázky: Jaké jsou možnosti obnovení těžby břidlice? Je tato těžba stále ekonomicky výhodná? Kromě těžby zkoumáme také alternativní využití těchto důlních prostor. Dalším významným aspektem na který je třeba se soustředit, je bezpečnost těchto dolů a posuzování jejich stability a potenciálních rizik spojených s jejich opětovným využitím. V rámci příspěvku uvedu dva příklady: Výzkum na dole Radim, který probíhal v rámci pokusu o opětovnou těžbu a příklad z Jezerního dolu, kde probíhají pokusy o znovuotevření pro turistické účely.

Návraty do Hagenovy říše: Neoficiální návštěvníci lomů Amerika

Jan Pohunek (Národní muzeum)

Příspěvek je ohlédnutím za historií proměny lomů Amerika z čistě průmyslového areálu v jeden z významných turistických cílů Českého krasu. Na základě staršího výzkumu i jeho novější revize spojené s přípravou tematické publikace představuje lomy Amerika jako místo střetávání protichůdných zájmů, ale i setkávání různých skupin návštěvníků. Zvláštní pozornost věnuje tomu, jak dění v této oblasti a pověsti s ní spojené zapadají do širšího folkloristického a kulturně antropologického kontextu, a v čem je vývoj Amerik odlišný nebo naopak srovnatelný s jinými podobnými lokalitami. Připomíná, že význam některých památek nebo jinak chráněných oblastí nemusí spočívat pouze v jejich technickém a přírodním charakteru nebo starší „oficiální“ historii, ale že se můžou stát i dějištěm navazujících neformálních aktivit, které poutají k památce zájem a nadále pomáhají formovat její společenský význam.

Stará důlní díla – součást biotopu netopýrů

Josef Wagner (ZO ČSS 7-01 ORCUS Bohumín)

Jak prokázala chiropterologická pozorování, opuštěné štoly a doly Krajiny břidlice se staly důležitou součástí biotopu pro chráněné savce – jsou zimovištěm řady druhů netopýrů. Faktorů, proč podzemní prostředí dolů po těžbě břidlice netopýrům vyhovuje, je hned několik. Tím hlavním je stabilita mikroklimatu v těchto dolech. Dalším důležitým faktorem je velké množství úkrytů zvláště pro netopýry zimující ve štěrbinách a spárách. Jedním z největších zimovišť netopýrů je třípatrový důl Zálužná I neboli Nittmannův důl, ve kterém je zimující kolonie netopýrů sledována od roku 1984 a výsledky sledování přinesly řadu zjištění i otázek. Jak si vybírají jednotlivé druhy netopýrů místa k zimování, proč je velké kolonie někdy mění a jak chránit zimující netopýry a tedy i celé staré důlní dílo?

Způsoby a metody záchrany historických důlních exponátů pomocí potápěčské techniky.

Roman Kudela (zakladatel spolku Jezerní důl z.s., speleolog, jeskynní a důlní potápěč)

K průzkumům zatopených starých a opuštěných břidlicových dolů zejména v okolí Vítkova, Čermné ve Slezsku, Budišova nad Budišovkou je nutné používat potápěčskou techniku. Při těchto průzkumech se používají speleopotápěčské metody. Zejména při objevování, dokumentaci, vyzdvihování a uchování historických předmětů z hlubin zatopených starých důlních děl. Za mnoho let takto objevené historické předměty jsou následně darovány Muzeu břidlice v Budišově nad Budišovkou.

Anotace potvrzených příspěvků (konferenční část)

Uhelné hornictví ve východních Čechách
Karel Novotný (Důl Jan Šverma)
Žacléřsko – svatoňovický revír je ještě starší generaci znám jako oblast méně významné těžby černého uhlí. V regionu Trutnova to ale nebyla jediná hlubinná těžba, která se zde provozovala i po roce 1945. Byly zde uhelné doly ve Rtyni v Podkrkonoší, v Odolově, Markoušovicích, Radvanicích, Chvalči, v Bečkově, Lamperticích i v Žacléři. Rudné pak v Jívce, v Horní Kalné a v Peci pod Sněžkou. Příspěvek ředitele obecně prospěšné společnosti Důl Jan Šverma Karla Novotného se zaměří na uhelnou část historie hlubinného hornictví v uvedených lokalitách a představí tak hornicko-historický kontext terénních exkurzí plánovaných na druhý den.

Voda jako překážka při zabezpečení důlního díla štola Milá paní v Krušných horách
Pavel Chaloupka (Krušnohorská důlní, o.p.s.)
Od roku 2015 probíhá v mikulovském dole v Krušných horách zpřístupnění a zabezpečení spodních částí dolu, přesněji štoly Milá paní. Cílem je zpřístupnit určitou část pro veřejnost za účelem prohlídek. Velkým problémem je však voda, která se nachází na všech částech dolu (většinou havarijní stav). K tomu, aby bylo možné postupovat se zabezpečením a údržbou dále, je nutné vodu dočasně přečerpat nebo jí z dolu řízeně odpouštět ven. Primárně byla zvolena elektrická čerpadla, ale postupem času se toto řešení ukázalo jako nevhodné. Důvodem bylo opětovné naplnění prostor přitékající vodou po několikadenní pauze mezi čerpáními. Sekundárně bylo přistoupeno k instalaci poměrně složitého čerpacího zařízení, které pracuje na principu samotížného čerpání. Tímto způsobem se podařilo udržovat hladinu důlní vody ve stavu, který umožňuje kontinuálně pracovat na zabezpečení dolu a postupném uvedení původního odvodňovacího systému do provozuschopného stavu. Problematický je však samotný postup při instalaci potrubí zevnitř dolu směrem ven, tj. úpadní chodbou k východu, který však dosud není otevřen. Původní vstup se dnes nachází zhruba 5 metrů pod úrovní stávajícího terénu a voda tak nemá kudy odtékat. Pracovní podmínky jsou z těchto důvodů extrémně ztížené a vyžadují tak práci kompletně ve vodě. I přes tyto překážky se na tomto díle podařilo nainstalovat funkční potrubí do vzdálenosti 500 metrů. Voda je odčerpávána do nižších částí dolu a poté odtéká odvodňovací štolou ven.

Objev biogenního bonazziitu ve štole Liebenfrauen v Mikulově
Lukáš Falteisek (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)
Při průzkumu opuštěných dolů lze narazit na ledacos, ale jen vzácně se objeví příležitost zkoumat cementační zónu, ukrytou v anoxickém prostředí pod hladinou podzemní vody. V hornickém muzeu v Mikulově se začátkem léta 2018 podařilo odvodnit štolu Liebenfrauen, která byla díky závalům na obou koncích kompletně zatopená po dobu asi 75 let. Na dřevěných předmětech i stěnách chodby byly nalezeny rozsáhlé povlaky jasně žlutého minerálu, který byl identifikován jako bonazziit, sulfid arzenu pojmenovaný terpve roku 2015 a považovaný za vysokoteplotní fázi. Z morfologie minerálu, výskytu v dřevní hmotě i zastoupení izotopů síry je jasné, že zde vzniká činností bakterií. Tvorba biogenních sulfidů arzenu včetně malého množství bonazziitu je známá z podmáčené půdy a podobných prostředí, toto je zřejmě první popsaný výskyt v dole. Zatímco v půdě se za podmínku růstu těchto nerostů považuje nízký obsah železa, ve štole Liebenfrauen železo představuje hlavní redoxně aktivní iont. Analýza mikrobiálních společenstev potvrzuje, že redoxní cyklus železa tu v době zátopy sloužil jako mechanismus udržující redukční prostředí. Mimořádná redukční kapacita železitých sedimentů se projevila asi dva měsíce po odvodnění štoly, kdy zde majitel dolu při běžné zanášce materiálu narazil na anoxické ovzduší a musel neslavně uprchnout. Když ustalo míchání sedimentů nohama pracovníků, složení vzduchu se vrátilo k normálu.

Kutná Hora: Dva projekty na průzkum, dokumentaci a prezentaci historického důlního podzemí
Ondřej Malina (Národní památkový ústav)
Jiří Unger (Archeologický ústav AV ČR)
V roce 2019 se v Národním památkovém ústavu (NPÚ) podařilo připravit a podat dva projekty na průzkum, dokumentaci a prezentaci historického důlního podzemí. V případě propadu u kostela Všech Svatých v Kutné Hoře se jedná o již podpořenou žádost o financování průzkumu, zaměření, 3D skenování a webové prezentace malého důlního díla, objeveného a zajištěného HBZS Praha již v roce 2016. Druhý kutnohorský příklad je zatím ve stádiu dosud nerozhodnuté žádosti a týká se možná unikátní situace důlního větráku. Cílem projektu je zde čerpání zatopeného hloubení, 3D dokumentace torza větráku v nálezové situaci a 3D sken a konzervace jeho částí po vyzvednutí. V obou případech se jedná o spolupráci NPÚ, Archeologického ústavu AV ČR, Hornického spolku Barbora a České speleologické společnosti (5-05 Trias). Konkrétní náplň příspěvku bude odpovídat momentální situaci dosažené u obou projektů v době konání konference.

Role aktérů ve formování montánního dědictví Jáchymovska
Jakub Jelen (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)
Oblast Jáchymovska je jednou z nejvýznamnějších oblastí montánního dědictví nejen Česka, ale i Evropy, což podtrhuje např. snaha o zápis této lokality na seznam světového dědictví UNESCO. Historie Jáchymovska je spjata s těžbou nerostných surovin, která trvala téměř 500 let a zanechala po sobě množství pozůstatků z různých těžebních etap. V současné době existuje množství aktérů (jednotlivci, zájmové spolky, muzea apod.), kteří se snaží montánní dědictví Jáchymovska uchovat, chránit a předávat budoucím generacím. Příspěvek se zaměří především na způsoby nakládání těchto aktérů s montánním dědictvím, jejich motivace, konkrétní cíle, způsoby spolupráce či specifické činnosti, které tvoří někdy velmi nesourodé spektrum aktivit, vedoucí někdy i ke střetům vizí a konfliktům. Příspěvek představí dílčí výsledky výzkumu realizovaného v rámci disertační práce autora, která je zaměřena na studium aktérů podílejících se na procesu vzniku, ochrany či prezentace zdejšího montánního dědictví.

Pokus o srovnání hierarchických plošných jednotek z různých pohledů (není revír jako revír).
Josef Večeřa (Česká geologická služba)
V poslední době se stále více lidí z různých oborů zapojuje do vyhledávání a dokumentace pozůstatků po historické těžbě a následném zpracování vytěžených surovin. Každý si sebou přináší své zaužívané názvosloví, které však nemusí být kompatibilní s názvy z jiných oborů. Zájmem nás všech by mělo být jednotně definované názvosloví, které by bylo použitelné ve všech zapojených oborech. Jednou z takových oblastí, kde se názvosloví zcela rozchází, je označování jednotlivých plošných celků a jejich vzájemná vazba. Předkládaný příspěvek lze chápat jako inventuru těchto názvů a pokus o upřesnění jejich obsahové náplně, který by byl výchozím stavem do mezioborové diskuse na toto téma.

Geoturistický potenciál Národního geoparku Broumovsko
Stanislav Stařík (Národní geopark Broumovsko)
Národní geopark Broumovsko se rozkládá na geologicky, geomorfologicky i historicky nesmírně bohatém území oblasti Středních Sudet. Najdeme zde celoevropsky unikátní přírodní, geologicky podmíněné fenomény jako pískovcová skalní města, stolové hory a kuesty, vodou bohatou křídovou pánev s artéskými prameny, neobyčejně pestré permské vulkanity, aktivní tektonické zóny nebo mocná karbonská uhlonosná souvrství. Mnohé tyto struktury jsou také doprovázeny výjimečnými přírodními či technogenními podzemními prostorami ve formě rozsáhlých pseudokrasových jeskyní nebo starých důlních děl. Drobnou část tohoto tajemného podzemí mohou zhlédnout i návštěvníci Broumovské vrchoviny.

Flascharův důl v kontextu Krajiny břidlice
Alena Zemanová (Město Odry)
Nízký Jeseník, krajina poklidných vrcholků, hlubokých údolí, do kterých se statečně zařezávají mladé, dravé řeky Odra a Moravice. Tak jako řeku Moravici se lidé snažili zkrotit a její dravý tok zpomalit stavbou přehrad, tak také celá krajina Nízkého Jeseníku je protkána pozůstatky lidské činnosti, což v kombinaci s krásnou přírodou vytváří nádherná zákoutí. Převážnou část podloží Nízkého Jeseníku tvoří opakující se vrstvy černošedých mořských usazenin, pro něž se vžil geologický název kulm. Pro snadné pochopení veřejností a také geologické vymezení této oblasti používáme název „Krajina břidlice“. Byla to právě břidlice, která vtiskla této krajině typický ráz – rozsáhlé louky, pastviny, osamělé skupiny stromů skrývající staré lomy a doly, šedivě stříbřité haldy břidlic, skalní výchozy, zatopené doly s průzračnou vodou – to vše je Krajina břidlice. Jak budeme s tak vzácnou, dosud turisty nepříliš objevenou krajinou zacházet, abychom nezničili její kouzlo? V prezentaci budou krátce představeny již vybudované počiny v Krajině břidlice a také projekty, které jsou v současné době realizovány. Blíže představíme Flascharův důl, důlní dílo v Odrách, v němž těžba břidlice vrcholila v 80. letech 19. století, a které bude v roce 2020 zpřístupněno veřejnosti.

Program je průběžně aktualizován.

Doprovodný program (sobota večer)

Podvečerní prohlídka areálu Hornického skanzenu Žacléř – důl Jan Šverma

Návštěvníci v rámci prohlídky navštíví špinavé šatny (řetízkárnu), kde horníci započali svou směnu a vydají se přes cáchovnu do šachetní budovy jámy Jan, ve které je možnost se z vozíkového oběhu vydat na 52 metrů vysokou těžní věž Jan. Z věže se naskytne panoramatický výhled na Krkonoše včele se Sněžkou a Vraní hory se Špičákem, ale i pohled na celý areál. Poté návštěvníci zamíří do nově přístupné štoly Jitřenky, která je dlouhá zhruba 100 m a je zde k vidění i nádherná uhelná sloj. Prohlídku návštěvníci ukončí ve strojovně jámy Jan, ve které se nachází původní těžní stroj, ale je zde i expozice věnovaná důlnímu vybavení, či paleontologické nálezy.

Projekce: Švýcarským Divokým západem
Dokument. Režie: Laco Lahoda

Neformální posezení v restauraci Kahan – KD Žacléř.

Terénní exkurze (neděle)

Měděný důl Bohumír v Jívce

Důl Bohumír se nachází v areálu společnosti GEMEC-UNION a.s., v katastru obce Jívka cca 20 km východně od Trutnova. Dopravu na lokalitu si zajišťují účastníci samostatně podle orientační mapky. Délka prohlídky je cca 2 hodiny.

Začátky prohlídek:

9: 30 – první skupina

11:30 – druhá skupina

Rozdělení účastníků do skupin proběhne během sobotního programu.

Přihláška a pokyny pro účastníky.

Registrační formulář.