Dnes se krátce podíváme na klasické pomůcky pro mapování jeskyní, tedy na přístroje typu Disto. Ty všichni dobře známe a v průzkumu jeskyní mají stále své nezastupitelné místo. Během posledních měsíců ožilo několik projektů, které se na tuto problematiku zaměřují. Objevili se nástupci přístroje DistoX/SAP, kteří jsou opět k dostání. Pokud si tedy nechcete stavět „vlastní“ kus, otevírá se nyní možnost si přístroj pořídit plně sestavený a otestovaný.

DistoX2 „ukončená Legenda“

https://paperless.bheeb.ch

Klasika, o které slyšel každý a od které se všichni další výrobci odrazili. Švýcarský jeskyňář Beat Heeb přišel s úpravou laserového dálkoměru Leica X310, kterou přizpůsobil potřebám jeskyňářů (integroval kompas a sklonoměr). Přístroj umožňuje okamžitý bezdrátový přenos dat do kapesního počítače či tabletu přímo během mapování podzemí.

Dnes se krátce podíváme na klasické pomůcky pro mapování jeskyní, tedy na přístroje typu Disto. Ty všichni dobře známe a v průzkumu jeskyní mají stále své nezastupitelné místo. Během posledních měsíců ožilo několik projektů, které se na tuto problematiku zaměřují. Objevili se nástupci přístroje DistoX/SAP, kteří jsou opět k dostání. Pokud si tedy nechcete stavět „vlastní“ kus, otevírá se nyní možnost si přístroj pořídit plně sestavený a otestovaný.

DistoX2 „ukončená Legenda“

https://paperless.bheeb.ch

Klasika, o které slyšel každý a od které se všichni další výrobci odrazili. Švýcarský jeskyňář Beat Heeb přišel s úpravou laserového dálkoměru Leica X310, kterou přizpůsobil potřebám jeskyňářů (integroval kompas a sklonoměr). Přístroj umožňuje okamžitý bezdrátový přenos dat do kapesního počítače či tabletu přímo během mapování podzemí.

Lidská paměť je krátká, a proto jsme při pátrání po počátcích výzkumů jeskyní v Údolí Říčky odkázáni na literární prameny. V díle krasového badatele Floriana Koudelky se můžeme dočíst o objevu a dobrodružném prvním průzkumu jeskyně Liščí díra. Vraťte se tedy spolu s námi do let 1880 a 1881 a představte si, jaké to bylo zanořit se do neznámého podzemí jen za mihotavého světla svíčky, která mohla kdykoliv zhasnout.

Obecné informace o návštěvě naleznete na stránce Dny otevřených dveří v Ochozské jeskyni.

K prohlídce je nutná rezervace ZDE.

Aktualizace 15. 5.: Přes nepříznivou předpověd počasí je jeskyně průchozí, jen za vchodem je bláto. Doporučená obuv jsou holínky nebo pohorky.

Aktualizace 7. 5.: Rezervace jsou zaplněné, děkujeme za zájem.

Pokud se situace změní a nebudete moci přijít, napište nám prosím zprávu (na mail csszo611@gmail.com), ať místa uvolníme. Pokud se na vás nedostalo a půjdete kolem, můžeme vás zkusit zařadit místo někoho, kdo bez omluvy nedorazí (i to se bohužel stává).

Lidská paměť je krátká, a proto jsme při pátrání po počátcích výzkumů jeskyní v Údolí Říčky odkázáni na literární prameny. V díle krasového badatele Floriana Koudelky se můžeme dočíst o objevu a dobrodružném prvním průzkumu jeskyně Liščí díra. Vraťte se tedy spolu s námi do let 1880 a 1881 a představte si, jaké to bylo zanořit se do neznámého podzemí jen za mihotavého světla svíčky, která mohla kdykoliv zhasnout.

Tentokrát sklouzneme k další dokumentační činnosti našich prací v Křížově jeskyni. Ač je náš výzkum zacílený na objasnění geneze a třeba i nalezení pokračování jeskyně, setkáváme se zde s dokumentační činností, která nám byla do nedávna cizí.

Metodika dokumentace paleontologických a archeologických nálezů
Dokumentace v terénu představuje klíčový most mezi samotným nálezem a jeho vědeckou interpretací. Sebevzácnější artefakt či osteologický materiál ztrácí významnou část své vypovídající hodnoty, pokud je vyjmut bez zaznamenání souvislostí nálezu. Správná dokumentace musí jednoznačně odpovědět na dvě základní otázky: Jak je nález velký? a Kde přesně se nacházel?

Při příležitosti letní dovolené na Slovensku s kamarády jsme společně navštívili Demänovskou jeskyni svobody a Jeskyni mrtvých netopýrů. S tátou jsme kromě toho zavítali i do Slovenského muzea ochrany přírody a speleologie.

Na Petrbokově memoriálu opět zanechali tetínští jeskyňáři výraznou stopu a nic na tom nemění fakt, že se vlastně zúčastnil jediný řádný člen a ten ještě jel reprezentoval družstvo Plániv.

Jak to tedy probíhalo? Na start se tradičně postavilo družstvo Staré škeble vosvědčeném složení Lucka, Irena, Hanka a Jirka, sdrobnou kosmetickou změnou, kdy Jindřiška postavila na start svou dceru Alici a sama jela svnoučaty jako doprovodné vozidlo. Družstvo Plániv pak adoptovalo plonkového Cimbála. Pro toho začal memoriál nešťastně. Po slibném začátku mu už po třiceti metrech upadlo přední kolo a potupně tlačil na vlak. Nebyl to poslední smolný moment. Memoriál nedokončila ani Lucka, které se u Srbska přetrhl řetěz.

Naše největší želízko však nezklamalo. Alice vyhrála kategorii žen i matek a napodobila tak Jindřišku. Blahopřejeme.

Většina týmu Staré škeble se soustředí před startem (foto Cimbál) a Alice přebírá cenu za vítězství v kategorii žen a matek (foto Jindřiška).

Po monotónně kopacím dubnu jsme vkvětnu:

Opět pracovali na našich lokalitách, a to celkem pětkrát

Třikrát vyrazili do nedalekého nekrasu

Třikrát dokumentovali naše lokality

Třikrát pomáhali archeologům při výzkumu

Dvakrát zvelebovali základnu

Dvakrát houbařili vjeskyni

Úspěšně reprezentovali na Petrbokově memoriálu

Prostřednictvím jednoho člena jeskyňařili na Novém Zélandu

Takhle jsme v květnu upravovali základu (fota Uzel)

První jarní měsíc jsme dokázali:

Sedmkrát prolongovat na našich lokalitách, tradičně bez velkých objevů

Jednou dokumentovat naše lokality

Vpočtu deseti členů reprezentovat na Speleofóru

Něco momentek z kopacích akcí od Uzla a Martina Majera

Letos rozhodně neplatilo – březen, za kamna vlezem. Naopak, zvládli jsme:

Zorganizovat seminář Český neKras a workshop 9D mapování

Jednu pracovní akci na našich lokalitách

Uzavřít jednu jeskyni

Věnovat dvě akce dokumentaci našich lokalit

Uspořádat pro členy jednu povrchovou exkurzi

Vyjet do blízkého nekrasu

Zajeskyňařit si ve Slovinsku (viz. samostatný článek)

Takhle se instaluje uzávěr jeskyně v podání tetínských jeskyňářů – prostě koncert (foto T. Dvořák)

Jarní expedice do slovinského Krasu se uskutečnila ve dnech 21. 3. – 29. 3. a zúčastnili se jí Martin Vítek z Vratíkova, Ivan Kotrč, Roman Živor, Kawi a Smrťák, které ve středu doplnili ještě Cimbál, Bóža a Přebral s Myšákem.

Program byl tradiční – povrchový průzkum Krasu (nic moc, jenom pár vojenských kaveren s drobným zkrasověním) a kopání v nově objevené jeskyni ve vojenská kaverně na vrchu Tabor u Vojščice (slušně jsme ji prohloubili, ale zatím nic z toho). Při té příležitosti jsme kavernu i s jeskyní zmapovali a naskenovali.

Účastníci expedice zalití vycházejícím sluncem (foto Přebral).

Něco momentek z expedice (fota Cimbál).

Podzemí skryté pod Taborem.

Nejdříve přehodit Odru pro natažení lana

Pak uvázat správný napínací uzel

A může se na traverz

Malí

I velcí