Klasická podzimní výprava do podzimního rumunského Banátu proběhla v termínu 24. – 29. 10. 2025 v mini složení Kajman, Honza, Marika a maláči Nicolka a Karlík. Pro bádání jsme měli v merku jeskyni Potok, jinak byly na programu hlavně výlety do okolí českých vesnic.

Letošního balkánského setkání jeskyňářů v podzimníkm termínu se z naší skupiny zúčastnila pouze dvojice Kaman – Sirotek a M. a O. Frynovi. Tentokrát se camp konal v Bosně poblíž vesničky Smoljana. V okolí bylo ke shlédnutí několik velmi zajímavých jeskyní.

Hlavním cílem expedice bylo pokračování v průzkumech v nově objevených částech jeskyní Dalovica pecina a Gornji ponor, ke kterým došlo v minulém roce. Expediční tým byl opět pestrý a složený z českých a polských jeskyňářů z několika klubů. Smutným momentem letošní expedice balo, že nás poprvé v hostorii po příjezdu nepřivítal náš starý dobrý známý Mito dalovic, který letos v květnu zemřel. Za jeho podporu a přátelský přístup jsme jej navrhli na udělení Čestného uznání ČSS, které jsme na místě předali jeho synovi Bojanovi a vyjádřili upřímnou soustrast celé rodině.

Letošní velké expedice do Kačne jamy ve Slovinsku se zúčastnili z naší skupiny Honza a Petr Šimon.

Druhou dubnovou sobotu jsme se již tradičně zapojili do úklidu krasu. Tentokrát jsme se vybrali místo sběru odpadků okolo silnic úklid podzemí a to přesněji Starých skal – nejstarší známé části Sloupsko-šošůvských jeskyní.

Na konci roku už jsme jen vyklusávali, ale i tak jsme zvládli:

• Tři kopací akce na našich lokalitách
• Jednu kopací výpomoc u sousedů
• Dvě dokumentační akce

Míša Tučný zpíval, že „ani sníh ani mráz na fešáky neplatí“. V prosinci nás nezastavily mráz, hromady holubího trusu ani vánice a metelice (fota Uzel, M. Majer a Cimbál).

Stará pranostika praví, že jaký listopad, takový březen. Uvidíme. Pro budoucí porovnání jsme v listopadu:

• Čtyřikrát kopali na našich lokalitách
• Prostřednictvím tří členů reprezentovali na konferenci Kras, jeskyně a lidé
• Dvakrát dokumentovali naše i sousední lokality
• Vyrazili na expedici na ostrov Sokotra

Dvakrát zakončení jeskyňářského dne, toliko jednou před Tetínskou propástkou, jednou na ostrově Sokotra (fota Cimbál a M. Novák).

Letos jsme společně se ZO ČSS 1-04 Zlatý kůň pořádali tradiční Setkání jeskyňářů. Na louce pod Zlatým koněm se od 10. do 12. října sešlo zhruba 120 jeskyňářů, kteří měli možnost navštívit lokality v okolí Koněprus a Velkolom Čertovy schody. V rámci večerních promítání jsme úspěšně pokřtili publikace „Jeskyně Martina v Českém krasu, padesát let výzkumů“ a „Krápníky mého života.“

Několik momentek ze Setkání od Přebrala je k vidění níže.

Vříjnu jsme ve zkratce:

• Pětkrát kopali na našich lokalitách
• Zaktualizovali mapy dvou našich jeskyní
• Udělali něco málo vědy vMartině
• Jednou vyrazili do nepříliš vzdáleného nekrasu
• Spolupořádali Setkání jeskyňářů na Zlatém koni
• Prostřednictvím jednoho člena vyrazili do Albánie

Zatímco nový vchod vedle jeskyně U Buku bude pravděpodobně pokračovat, jen je nutné ještě hodně kopat, pravděpodobnému druhému vchodu do Devítikorunové jeskyně nepomůže ani kopání (fota Cimbál).

Vzáří jsme vyslali děti do školy a my sami jsme:

• Byli sedmkrát kopat na našich lokalitách
• Uspořádali jednu brigádu zaměřenou na běžnou údržbu základny

Úspěšné 6. září – zatímco úderná parta končí brigádu na základně, Bóža objevuje novou jeskyni na Mramorce (fota Uzel a Cimbál).