Photos from Jeskyně ČR - Správa jeskyní České republiky's post


(Feed generated with FetchRSS)



Každý metr jeskyně se počítá a ten zmapovaný ještě víc! Přesto je stále dokola slyšet: „Mapování je složité,“ „Nikdo mi nepůjčí DISTO,“ „Správná kalibrace je věda,“ „Neumím to nakreslit…“ Výmluvy a skuhrání! Pojďme to změnit a naučit se mapovat společnými silami. Věřím, že se vzájemně posuneme a přiučíme něčemu novému, sdílet postřehy a zkušenosti je totiž k nezaplacení.

Dnes se krátce podíváme na klasické pomůcky pro mapování jeskyní, tedy na přístroje typu Disto. Ty všichni dobře známe a v průzkumu jeskyní mají stále své nezastupitelné místo. Během posledních měsíců ožilo několik projektů, které se na tuto problematiku zaměřují. Objevili se nástupci přístroje DistoX/SAP, kteří jsou opět k dostání. Pokud si tedy nechcete stavět „vlastní“ kus, otevírá se nyní možnost si přístroj pořídit plně sestavený a otestovaný.

Klasika, o které slyšel každý a od které se všichni další výrobci odrazili. Švýcarský jeskyňář Beat Heeb přišel s úpravou laserového dálkoměru Leica X310, kterou přizpůsobil potřebám jeskyňářů (integroval kompas a sklonoměr). Přístroj umožňuje okamžitý bezdrátový přenos dat do kapesního počítače či tabletu přímo během mapování podzemí.
Celý článek Speleo-geodetické okénko „Přehled klasických technologií“→Tentokrát sklouzneme k další dokumentační činnosti našich prací v Křížově jeskyni. Ač je náš výzkum zacílený na objasnění geneze a třeba i nalezení pokračování jeskyně, setkáváme se zde s dokumentační činností, která nám byla do nedávna cizí.

Metodika dokumentace paleontologických a archeologických nálezů
Dokumentace v terénu představuje klíčový most mezi samotným nálezem a jeho vědeckou interpretací. Sebevzácnější artefakt či osteologický materiál ztrácí významnou část své vypovídající hodnoty, pokud je vyjmut bez zaznamenání souvislostí nálezu. Správná dokumentace musí jednoznačně odpovědět na dvě základní otázky: Jak je nález velký? a Kde přesně se nacházel?
Ve středu 5. 8. 2026 došlo v Hranické propasti k tragické nehodě, kdy při ponoru zahynul velmi zkušený jeskynní potápěč Jan Enčev (Enčí), člen ZO 1-05 Geospeleos. Honza byl nejen špičkový potápěč, ale také skvělý kamarád a parťák, který rád přiložil ruku k dílu...
Jeskyni Žánovou díru jsme sice objevili již v roce 1981 a tehdy měla hloubku 12 metrů a délku chodeb 20 m. Ale při revizi v roce 1990 jsme zjistili, že v jeskyni došlo ke změnám. Což v beskydském pseudokrasu není nic nezvyklého. Průlez ze vstupní chodby na spodní patra se zcela zavalil. Dva pokusy o otevření průlezu v dalších letech skončily neúspěšně. Až…….
Až kopacími pracemi na dvou akcích v roce 2020 (nejdříve Pepa s Romanem a pak Roman L., Monika, Krysta, Honza F. a Ondra) se průlez znovu podařilo otevřít a Monika s Romanem opět sestoupili do nitra “Žánovky”, aby zjistili, že jeskyně vypadá zcela jinak a je těžko průlezná. Zřejmě došlo k sesuvu pískovcových lavic a zavalení některých prostor. To ale nedalo spát Honzovi L. a Frantovi a v roce 2025 prolongačními pracemi otevřeli další menší prostory.
Je 30 července 2026 a na Kněhyni se vypravují Monika, Roman, Kuba a Kuba junior, vyzbrojení řádným kangem. A jak to viděla Monika:
Nejprve vlézáme do Kyklopa a koukáme všude možně, zda-li někde nenajdeme další pokračování. Po seslezu po žebříku junior prolézá štěrbinu a prochází systém spodem až k lanu, které visí v levé větvi. Ve spodní chodbě zkoušíme najít další sestup, množství padající suti je značné, daří se nám najít 2 metry směrem dolů a končíme. Vracíme se zpátky po laně nahoru a ještě jednou slézáme žebřík a hledáme v pravé větvi. Nejmenší junior prolézá puklinu mezi balvany pod žebříkem, ale ani ta nikam nevede. A zlatý hřeb akce jdeme do Žanovky, po Lenyho vrtací práci na poslední akci, plazivku prolézáme všichni. Kuba zaujímá pozici a vrtá, v pokračování určeném Romčou. Není to snadné i zde je dost málo místa, ale daří se a kámen se na horní části odštipuje a následně sedá do pukliny. Můžeme dále. Kuba shazuje pár kamenů, pokračování nevede po směru pukliny, ale dolů. Sestoupíme a otevře se úžasný pohled do velké rozsedlinové chodby. Sestupujeme 10 metrů po kaskádě, v rozporu na římsu, kterou pak slézáme do chodby. Prostory jsou zde poměrně velké a vybíhají oběma směry. Délka chodeb bude odhadem něco kolem 50 metrů Je zde, ale poměrně dost mokro, takže se do nás brzy pouští zima. Romča pak ještě zkouší převalit pár kamenů a leze do jednoho z komínu, ale nic moc dalšího neobjevujeme. Pak ještě sleze do pravé části, průlez na spodní patro je volný i po poslední kopací akci, kdy se Lenymu a Frantovi podařilo odkrýt chodbičku, zhruba 20 metrů dlouho, která vede směrem do Kyklopa – je však značně suťová. Na sestup na spodní patro v této části dáme lano, výlez z této části je bez něj dost obtížný.
Jsme venku a je parádní jeskyňařit v 30 stupních. Nahřátí míříme do malého Kyklopa. Po vlezu hned vidíme onen sestup dolů, ale od poslední kontroly před 6 lety je tam více spadaných kamenů. Je i vidět odkud mohli vypadnout, takže malý Kyklop jenom rychle prolézáme. Tuhle suť rozebírat nechceme.
Je pokročilá hodina a míříme domů. Po cestě sbíráme odpadky – je zde spousta skleněných lahví. Narážíme na Mariánku a ješte se do ní rychle nasoukáme, jelikož jsou overaly úplně mokré vlezeme jen do vstupní části – preciznější prohlídku necháme na příště.
The post Objevy na Kněhyni appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.

















Důl Black Hill jsme v roce 1986 zachránili před zasypáním a tak nám byl dán tak trochu do vínku. I proto se o něj staráme a tím nejsou myšleny jen kontroly dolu jako zimoviště. K sestupu na spodní patra slouží dvacetimetrová šachta a výstup na hraně šachty není nejpříjemnější. Proto jsme se rozhodli toto místo trochu upravit a současně vykácet již mohutný stromový a keřový nálet ve vstupní šachtě
Proto k Black Hillu vyrazili poslední červencový víkend Pepa, Roman, Vašek,Kuba Z., Roman st. a pak nás doplnili i Jirka a |Kuba W.
Nejdříve úprava místa pro slanění na II patro.
Pro usnadnění výstupu ze šachty mezi I a II patrem byla na hraně šachty ukotvena ocelová podpora lana, která má zjednodušit přechod přes hranu šachtice. Velký dík patří i Romanovi st., který ocelovou podporu vyrobil.
Vyčistění vertikálního vstupu do Černého dolu (Black Hill) od náletů a křovin
Svážné stěny byly silně zarosteny lískovým, bezovým a javorovými již vzrostlými nálety, které překrývaly expozici do dolu. Nálety byly pokáceny a vytaženy na povrch nad ústí vstupní šachtice
A večer nastala zábava pro naše děti, vnuky …. díky skvělým soutěžím Markéty ..
A mezitím Monika a Roman tvrdě makali v krasu se skupinou Kerberos na prolongaci jeskyně Kamenný ponor a stihli vytransportovat 146 kyblíků.
The post Pracovní i zábavní soustředění na Black Hill i v krasu appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.








V krasu Slovinska je bezpočet jeskyní a propastí s bohatou krápníkovou výzdobou. A ty přilákaly 17-19 července Moniku, Romana, Láďu a další kamarády Davida s ZO Labyrint, Míšu (vedl exkurze) ze skupiny Jána Majku a kamarády Jirku a Marci. Nakonec stihli tři propasťovité systémy a stálo to za to.
Systém Logarček. Dlouhý přes 5 km s hloubkou 120 metrů. Hned po počátečním slanění je jasné, že se bude jednat o velice nádherně zdobenou jeskyní. Mišo s Jirkou nás provádí zcela neomylně systémem úzkých krápníkových chodbiček k dalšímu slanění do spodních pater, ještě, že už cestu znají, ušetří nám to dost, tolik potřebného času. Horní patra jsou suchá s množstvím krápníků. Dolní patra pak změní charakter na blátivé chodby s obřími dómy. Nejprve jdeme směr Severní rokav. Blatna dvorana dostává svému jménu a doslova se kloužeme po zadku jejími síněmi. Ve Skalním rovu po chvilce trefujeme průstup skrze úzké a blatité plazivé systémy do obří chodby, kterou docházíme k jezerům. To je pro dnešní den náš točný bod.
Na druhý den nám Mišo domluvil u místních jeskyňářů otevření jeskyně Netopirjeva jama pri Orleku. Má délku 370 m s hloubkou -46 m (-80 m v jamarské věži). Sebou máme více jak 120 metrů lan a používáme vše, navíc v propasti padla 80 m lano a v pytli zbývá necelý metr
, opět můžeme jenom děkovat, že jsme zde s Mišem, který má informace nejaktuálnější. Nepatrnou dírou v zemi se soukáme úzkým zřejmě střílením prostorem až k prvnímu slanění, které nás svede na římsu nad propast. Ani z ní však není dno, na které dále míříme vidět. Ústřední propast je monumentální nejen výzdobou, ale i svými expozicemi, při které se tají dech. Po 80 metrovém sestupu s přepínkami „pod převisy a v luftu“ nutno říci, že cesta sestupu je vedena perfektně. Dole nás čeká další slanění užší chodbou, kde se ukrývá z jeskyně to nejlepší. Výzdoba v síni, do které se dostaneme je neskutečná. V komínech jsou lana vedoucí do výzdoby, a tak si prohlížíme tuto nádhernou síň i shora
Poslední den brzy ráno a už jsme zase v cajkách a slaňujeme jeskyni MT11 (Materija). Jeskyně má délku 350 metrů s hloubkou -70 metrů, ale výzdoba a nádherně obrovské dómy opět potěší jeskyňářské oči. Průchod na spodní patro je opět natolik nepatrný, že jsme rádi, že Mišo ví, kde přesně je 
Děkujeme Míšovi z oblastné skupiny Jána Majku za to, že naplánoval takto nádherný prodloužený víkend v těchto famózních Slovinských jeskyních
a samozřejmě všem účastníkům za neúnavné tahání vaků, lan a potřebného materiálu, abychom se dostali do těch nejkrásnějších prostor skrytých hluboko v podzemí.
Ubytko zařizuje Láďa a luxusně. Trochu se bojíme, po tom co vylezeme z jeskyně zamazaní blátem, jestli jsme neměli zvolit radši nějaký místní speleokemp. Hned po příjezdu je jasné, že majitelka penziónu nebudeme mít s „jamaři“ žádný problém a nad tím, že ji na prádelní šňůře visí plno špinavých overálů jen mávne rukou
, načež kluky pošle k sousedovi do sklípku pro místní vínko.
Dle zápisu Moniky
The post Do krasu Slovinska appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.


Jeskyně se nachází na jižním svahu hory opice, v nadmořské výšce 1045 m n.m.. Vstup byl otevřen ve východním závěru terénní rýhy, hluboké okolo 10 m, dlouhé více jak 50 m táhnoucí se ve směru SZ-JV. Trychtýřovitý vstup přechází v otvor mezi skalními bloky o velikosti 0,5 x0,3 m, který pokračuje kolmým stupněm asi do hloubky 6 metrů. Jeskyně pokračuje domem o rozměrech 8×1,5 m a výšce 8m. Na konci domu jeskyně pokračuje stupněm vysokým asi 3 m do výše položené chodby o obdélníkovém profilu (4×1 m). Závěr jeskyně tvoří asi 30 cm široká puklina, jejíž dno je vyplněno balvany a sutí.
Objevena v roce 2024
The post Jeskyně Ropický dom appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.
Se speleology Speleoklubu Bielsko-Biała jsme spolupracovali od roku 1980. Vždyť to jsou jeskyňáři, kteří se snaží o objevování jeskyní v Beskydském pseudokrasu – stejně jako my, akorát na polské straně. Ale nejen v pseudokrasových jeskyních Moravskoslezských Beskyd jsme se potkávali. Společné sestupy do propastí Vysokých Tater, společná expedice při pokusu o nalezení pokračování systému Spluga della Preta (-990 m), výzkumná expedice na hřebenech Západního Kavkazu….
Výzkum na hřebenu Laganaki na Západním Kavkaze v roce 1989 byla naše poslední větší výprava. Pak ještě účast Lubka na výpravě v Norsku v r. 1996… Ale nyní se naše spolupráce se členy Speleoklubu Bielsko-Biała opět rozjela. Zvláště po tom, co jsme zjistili, jak významné a rozsáhlé objevy pseudokrasových jeskyní se jim v posledních letech daří. Hlavně díky aktivitách Pawła Gądka a jeskyňářům kolem něho.
Nejdříve společné sestupy do vertikálních jeskyní na Wyžinie, kam vyrazili Monika, Roman a Milan. To byla rozcvička na další speleoalpinistickou akci, tentokráte náročnější v systému Wielka Litworowa (-300 m) ve Vysokých Tatrách na konci měsíce srpna. Do jeskyní na Wyžinie nás samozřejmě doprovází nerozlučná dvojka Jurek a Jurek, neboli Jerzy a Jerzy, kteří v minulosti byli s námi na řadě společných akcí. Stále skvělí jeskyňáři.
A do pseudokrasu Beskidu Małego vyrazil Pepa s Lubkem. Podívat se na některé neznámé jeskyně.
The post S kamarády Speleoklubu Bielsko-Biała opět po 37 letech appeared first on Speleologický klub ORCUS Bohumín.